Kopeček bílých květů čemeřice, kterou mám tolik ráda právě proto, že kvete v zimě, i když je třeba patnáct stupňů pod nulou, vzápětí upoutal můj pohled. Lidově se této otužilé trvalce říká vánoční růže. Zvědavě jsem rozhrnula její krásně vykrajované zelené listy, abych se přesvědčila, že z jejich přítmí se ke světlu derou nová poupata. Čemeřice mě nezklamala. K rozkvětu se od podzimu chystá také nedaleko rostoucí vřesovec, jak dokazují jeho drobné větvičky obsypané červenými kvítky.
V trávě pod jabloní jsem postřehla několik krčících se rozkvetlých fialek, opodál na záhonu svítily žluté květy macešek a pod hrušní se k mému značnému překvapení dokonce prodraly ven červeně a modře kvetoucí bezlodyžné primulky. Zelené shluky listů modřenců nejsou nic zvláštního, ty se objevují již brzy na podzim, potřebují, aby je přešel mráz, ale nad klubajícími se talovíny jsem se zastavila. Talovíny přece oznamují nadcházející jaro, a to bývá obvykle až v únoru. Případný sníh jejich žlutým květům ani trochu nevadí. Přečkají pod ním, a když sejde, zazáří v plné kráse. Ale teď, na přelomu roku? Že se chystá rozvinout své růžové kvítky bodnanská kalina, jsem přijala se samozřejmostí; tato kalina kvete v zimě, a tak se o ní zmiňuji jen pro úplnost.
Jak bude zima pokračovat, jaká bude? Jiné naše přísloví říká, že bude-li prosinec studený, bude příští rok hubený. Tak toho se snad bát nemusíme. Vyjděte si do přírody a podívejte se, co všechno v zahradách během prosince rozkvetlo. Až napadne sníh, neuvidíte nic.