To se jednou vydala parta členů divadla Sklep do Slavonic a koupila si zchátralý dům. Z ruiny se stal designový hotel Besídka, který sklízí ocenění nejen z architektonické obce nebo Pražského kulinářského institutu, ale především dělá radost kolemjedoucím cyklistům, turistům a všem ostatním výletníkům. Tolik by bylo stručné resumé. Když ono je ale toho tolik co říct…
Na besídce ve Slavonicích
Možná byste v renesančních Slavonicích penzion prostoupený duchem divadla Sklep nečekali. Ale on tu je a mně připadá, že tu musel být odjakživa.
Dům noví majitelé citlivě zrekonstruovali s ohledem na jeho historickou hodnotu a zároveň přizpůsobili požadavkům moderního ubytování. Besídka vás přesvědčí, že lze k rekonstrukci historického objektu přistupovat osobitě, odvážně a že to může fungovat.
Dům noví majitelé citlivě zrekonstruovali s ohledem na jeho historickou hodnotu a zároveň přizpůsobili požadavkům moderního ubytování. Besídka vás přesvědčí, že lze k rekonstrukci historického objektu přistupovat osobitě, odvážně a že to může fungovat.
O historii domu
Nejstarší částí na domě jsou sklepy, které pochází patrně již ze 13. století. Zásadní přestavba domu probíhala do roku 1547, díky které můžeme na průčelí domu pozorovat překrásná renesanční sgrafita se starozákonními obrazy.
Nejstarší částí na domě jsou sklepy, které pochází patrně již ze 13. století. Zásadní přestavba domu probíhala do roku 1547, díky které můžeme na průčelí domu pozorovat překrásná renesanční sgrafita se starozákonními obrazy.
 |
|
| Pohled na Besídku z věže kostela |
„Do Slavonic jsem poprvé přijel v roce 1987 za kamarádem z divadla Sklep, Zdeňkem Žampou, který nás sem pozval na Barchan, slavnost, která se koná v nedaleké Jemnici. Něco jsme večer popili, ráno jsem vstal jako první a z okna se podíval na opuštěný dům naproti, kde nikdo 16 let nebydlel. Fasáda ještě vypadala docela dobře, ale jinak vevnitř propadlé stropy, zatékalo tam, v dezolátním stavu. Ale mně se nějak prostě zalíbil. No a napadlo mě, že bychom si ho mohli koupit s divadlem Sklep a jezdit sem zkoušet,” začíná vyprávět příběh Besídky její majitel Jan Boháč, který sám přiznává, že to byl nápad plný euforie, romantiky i absurdity.
„Vlastně to byl celý nesmysl… Nicméně jsem o tom nesmyslu přesvědčil dalších sedm kamarádů a ten dům jsme koupili. Kdyby nebylo revoluce, tak bychom ten barák zase museli prodat, protože jsme neměli peníze. A navíc zde bylo to společné vlastnictví. Divadlo společně dělat můžete, ale opravovat nemovitost nebo provozovat hotel ne. Takže jsem postupně všechny vyplatil a začal jsem to se svou ženou, kterou jsem tady našel, opravovat.”
Restaurátorem i restauratérem
Revoluce naštěstí přišla, Jan Boháč opustil svou inženýrskou profesi a vrhnul se do provozu a oprav vlastní sklepovské restaurace.
„S kamarádem jsme v hospodě strávili hodně času, ale na té druhé straně. Rozhodli jsme se, že to zkusíme i z té barové,” líčí prvotní nadšení Jan Boháč. Ze zchátralého domu se opravdu začala vyklubávat hospůdka. „První přestavba Besídky v devadesátém roce, téměř bez projektu, a taky bez kolaudace, byla euforická a amatérská stejně jako tehdejší doba. Dala však vzniknout specifické atmosféře, která se stala pro Besídku charakteristickou. Skoro bych řekl, že tak, jako je v každém kameni ukryta socha, tak v hmotě domu byla ukryta podstata Besídky.“
„S kamarádem jsme v hospodě strávili hodně času, ale na té druhé straně. Rozhodli jsme se, že to zkusíme i z té barové,” líčí prvotní nadšení Jan Boháč. Ze zchátralého domu se opravdu začala vyklubávat hospůdka. „První přestavba Besídky v devadesátém roce, téměř bez projektu, a taky bez kolaudace, byla euforická a amatérská stejně jako tehdejší doba. Dala však vzniknout specifické atmosféře, která se stala pro Besídku charakteristickou. Skoro bych řekl, že tak, jako je v každém kameni ukryta socha, tak v hmotě domu byla ukryta podstata Besídky.“
Po patnácti letech si únava vybavení, materiálu i samotných jejich provozovatelů vyžádala zásadní změnu. Ta přišla ve chvíli, kdy se majitel rozhodl z Besídky vytvořit trošku jiný hotel.
„Obrátil jsem se na architekta Romana Kouckého. Sdělil jsem mu jistou ideu, zakladatelů nás bylo 8, a proto potřebujeme 8 pokojů. Ten projekt se samozřejme na místě 100x měnil, protože při samotné rekonstrukci se vždycky na něco přišlo. Dům nakonec vyžadoval razantní změny, protože byl opravdu velmi narušený. Takže i když rekonstrukce nakonec stála dvakrát tolik, nechtělo se mi ustupovat z kvality.”
Získaná ocenění
Hotel Besídka byl oceněn architekty cenou Grand Prix a také získal ocenění Presta jako jihočeská stavba roku.
Hotel Besídka byl oceněn architekty cenou Grand Prix a také získal ocenění Presta jako jihočeská stavba roku.
Spát ve Vávrovi nebo v Hanákovi
Nyní hotel Besídka nabízí 12 pokojů. Na dveřích nehledejte čísla, ale jména lidí, kteří jsou pro samotnou Besídku významní. O svém patronovi pak každý pokoj svým způsobem vypovídá. Tak například v pokoji Tomáše Hanáka naleznete jeho autorské texty, pokoji Pana Kouťáka, pojmenovaném podle známého himalájského cestovatele, pana Kouteckého, dominuje oranžová brahmánská barva, v jeho koupelně pak ilustrace šivy. V koupelně Davida Vávry naleznete jeho osobitý otisk, když vlastnoručně namaloval kachličky. Tento pokoj, umístěný v samé špičce domu, zároveň nabízí nejkrásnější výhled na slavonické náměstí. Je koncipován jako Noemova archa dnem vzhůru. Jeho hosty oblopuje bílá patina na podlaze i na zdech pobitých úzkými palubkami.
„Prvních 8 pokojů je pojmenováno podle prvních 8 zakladatelích a ty pokoje musely těmto osobnostem vyhovat, nějakým způsobem s nimi souznět. Vávra má čtyři děti, takže má pokoj, kam se vejde 6 lidí. Pan Korýs je starý mládenec, takže má nejmenší pokoj, kam se vejdou dva, když se mají rádi. Asi dvakrát se nám podařilo, že opravdu přijeli všichni najednou a opravdu všichni byli ve svých pokojích. Novější čtyři pokoje jsou pojmenovány podle lidí, kteří se nejvíce zasloužili o rekonstrukci Besídky. Jako právě architekt Roman Koucký nebo sochař Martin Ceplecha, který je autorem většiny zdejší výzdoby," vypráví příběh každého pokoje Jan Boháč.
Vedle originálních pokojů stojí za pozornost i další detaily, které dotváří unikátní atmosféru Besídky, prostoupenou humorem a nadsázkou. Snad každý se musí zastavit v podzemí na toaletách u vodovodního kohoutku, uměleckého to díla pana Ceplechy, nebo si počíst v kachličkách a pobavit se nad slovními hříčkami a experimenty.
Mít šanci ovlivnit město!
Postupem času se do Slavonic přistěhovali zajímaví lidé z Prahy, Brna i dalších částí světa, kteří zde společně začali podnikat kulturní akce. „Jsem rád, že mám možnost to město i nějak ovlivnit. A mám pocit, že se to díky lidem - té náplavě - už stalo. Začali jsme tady dělat letní školy se členy divadla Sklep, například s Davidem Vávrou, Alešem Najbrtem nebo Jardou Rónou, které jsme vedli 13 let. Dodnes tu je zázemí v Renesančním sále pro všechny, kteří chtějí něco dělat. |
|
| Jan Boháč sedící před Besídkou |
Za štěstím do Slavonic
Na začátku zchátralá ruina, nyní uměním, designem a všudypřítomnou pohodou prokvetlé místo. Stačilo obrovské nadšení, pořádná porce odvahy, píle a především důvěřovat vlastním pocitům, i když ty se mohly zdát jako absurdní. Ale to by přece nebyl Sklep, jehož poetika je citem pro absurditu typická.
Našel jste tu štěstí? ptám se ještě. „Jasně, našel jsem tu manželku, která tady pracovala jako brigádnice. Zlí jazykové tvrdí, že jsem neměl na výplatu, tak jsem si ji musel vzít,” s úsměvem uzavírá příběh Jan Boháč.
Foto: www.besidka.cz, BYDLENI.CZ
