Své jméno dostal kostel po sv. Vavřinci, španělském světci a mučedníkovi ze třetího století, jednom ze sedmi římských jáhnů papeže Sixta II. V čase pronásledování křesťanů po popravě papeže shromáždil mnohý církevní majetek. Aby nepadl do rukou pohanů, rozdal ho chudým a nemocným křesťanům, vdovám a sirotkům. Byl za to mučen a roku 258 v Římě na rozžhaveném roštu upálen. Rošt je proto jedním z atributů sv. Vavřince, spolu s palmovou ratolestí, knihou, váčkem s penězi a chlebem. Úcta k tomuto světci trvá dodnes. V samotném Římě bylo k jeho poctě postaveno čtyřiatřicet kostelů a Praha jich kdysi měla v oblasti Malé Strany, Starého Města a Vyšehradu nejméně šest.
Detektivní pátrání
Zastavujeme se v Hellichově ulici. Zprvu se jmenovala Zadní Dominikánská, od roku 1870 Novodvorská, a po roce 1946 Šámalova, po českém prvorepublikovém politikovi, za války členu odbojové organizace, který zahynul v nacistickém vězení. Teprve v roce 1952 dostala jméno po malíři z devatenáctého století, Josefu V. Hellichovi.
Farní kostel sv. Vavřince, původně románský, postavený kolem roku 1150, stojí na území Malé Strany v někdejší osadě Nebovidy. Vesnice příslušela zčásti ke klášteru benediktinek u sv. Jiří na Hradě pražském. Panuje domněnka, že kostel sv. Vavřince byl zbudován v letech 1145 – 1151, souběžně s obnovou klášterního kostela sv. Jiří po požáru roku 1142. Shodné stavební a architektonické prvky obou staveb potvrzují, že na něm zřejmě pracovali stejní zedníci a kameníci.
Kostel byl obklopen řadou dalších. Na dohled stály kostely sv. Maří Magdaleny v Nebovidech, opodál sv. Václava na Malostranském náměstí, sv. Ondřeje a sv. Martina ve Sněmovní ulici, sv. Prokopa v Prokopské ulici, Panny Marie pod řetězem na Velkopřevorském náměstí a na Újezdě kostel sv. Jana Na prádle. Kostel v dnešní Hellichově ulici nesl někdy označení v Nebovidech, jindy Pod Petřínem nebo Na Újezdě, přičemž jen o málo výš stojí na temeni Petřína další kostel sv. Vavřince, označovaný Nad Petřínem, původně románský, později barokně přestavěný K. J. Dientzenhoferem.
Stavba plná kouzel
O vzniku románského jednolodního kostela sv. Vavřince Pod Petřínem nás nejnověji informuje studie historiků umění Veroniky Horové a Jaroslava Sojky. Jeho rozměry jsou v délce lodi zhruba 12 m, vnější šířka kolem 7 metrů a tloušťka zdiva do 125 cm. Ve 14. století byl goticky přestavěn, později upraven barokně a po odsvěcení, začátkem 19. století přeměněn na klasicistní obytný dům. Teprve koncem 20. století se po náročné rekonstrukci vrátila jeho původní podoba a stavba získala důstojný obsah v podobě koncertní síně.
Sledujeme stavbu dosti nezvyklou, s ojedinělým čtvercovým presbytářem bez apsidy, se širší podélnou lodí. Archeologický výzkum potvrdil existenci věže, umístěné nezvykle ve východní části, jejíž stopy jsou dosud patrné při presbytáři. Trámový strop v lodi byl koncem 13. století nahrazen lomenou valenou klenbou. Ve 14. století byla při gotické přestavbě připojena k hlavní lodi boční jižní loď a čtvercový presbytář byl nově zaklenut, zvýšen a rozšířen do obdélného tvaru. Na východní straně vznikla přístavba s krásným pozdně gotickým portálkem, se sakristií a vstupní předsíní. Baroko přidalo na západní straně presbytář s novou předsíní a sakristií. Tehdy došlo i k obrácení orientace kostela.
Stavba prodělala řadu dalších proměn. Nepochybně byla za husitských válek poškozena a vzápětí opravována. Po třicetileté válce se stala filiálním kostelem ke kostelu sv. Václava (od roku 1775 sv. Mikuláše). Roku 1784 však Josef II. kostelík zrušil, stejně jako mnohé jiné pražské sakrální stavby.
Dobré i zlé proměny v čase
To nejhorší na památnou budovu teprve čekalo. Kostel byl za pouhých 450 zlatých prodán do soukromých rukou, Janu Mohlhansovi a jeho manželce Kateřině, a začaly na něm novodobé úpravy. Po roce 1804 byl přepatrován a stal se z něj během doby nuzný obytný dům chudých vrstev. Dokážeme si jen těžko představit ten nedůstojný zásah do sakrální stavby a do ní natěsnaných bytů, nepochybně velmi primitivní úrovně. Na objektu přitom došlo k mnoha doslova surovým zásahům. Na západním průčelí byla například zazděna původní barokní okna a v trojím podlaží vestavěných pater vložena nová. Proměn nebyl objekt ušetřen ani v novější době. Mezi bývalou hřbitovní zdí a barokní přístavbou byla při jižní a severní zdi postavena garáž, přibyly komíny, záchody, pavlače a terasa.
Onen urážející stav objektu trval víc než celé století. K pokusu o záchranu původní sakrální stavby došlo až roku 1932, když ji zakoupila Československá církev husitská. K zásadním úpravám ale pro finanční potíže nakonec nedošlo.
Roku 1955 začal dr. Vladimír Píša provádět v tehdy ještě obydleném objektu průzkumové sondy a objevil původní jednolodní románský kostel. Záhy bylo jasné, že jde o výjimečnou historickou památku. Od té doby byly byty postupně uvolňovány a začaly sondáže uvolněných prostor. K rekonstrukci této památky došlo v letech 1984 – 1992. Při rekonstrukci byly odhaleny četné pozůstatky hrobů ze hřbitova, založeného nejspíš v 16. století.
Citlivý vstup do minulosti
Hlavním úkolem bylo očištění stavby od nežádoucích přestaveb, přístaveb, vestaveb a zásahů, které proběhly zejména po odsvěcení kostela, nejspíš v letech 1804 – 1816. Tehdy byl prostor výškově předělen do dvou a v románské lodi a barokním presbyteriu do tří podlaží, v nichž byly umístěny byty. Ze stavby byly odebrány gotické opěráky a žebroví i části podpůrných pilířů, okosena nároží, vysekány niky, vyzdviženo první patro nad gotickou sakristií a k ní na západní straně připojen přístavek. To všechno muselo být znovu vráceno do původního stavu.
Když byly odbourány přístavby, ukázalo se původní gotické žebroví, pilíře a klenba kostela, původní triumfální oblouk a křížová klenba kněžiště. Znovu byla vyzdvižena střecha v původním gotickém slohu, se zastřešením prejzovou krytinou, do původní podoby byly vráceny fasáda, obvodové zdivo, opěrné pilíře, obnovena původní okna a zazděna ta nově proražená a také barokní zeď byla přestavěna do dřívějšího stavu.
Stavebních položek k opravě byl celý foliant, ale díky úsilí stavbařů a uměleckých tvůrců se práce zdařila. A tak si dnešek může – také díky tehdejšímu Bytostavu, n. p. Ostrava, generálnímu dodavateli stavebních prací rekonstrukce Malé Strany – připsat historickou zásluhu o záchranu cenné architektonické památky. Jako celek byla uchována románsko-gotická stavba s barokním rozšířením a s přilehlým domem na jižní straně kostela (č. 396/16), odkud byl kdysi gotickou předsíní vstup do kostela. Jednoduché průčelí tohoto domu zdobí v prvním patře na plechu malovaný obraz sv. Vavřince. Nově vybudovaná administrativní budova při severní části hřbitovní zdi se od roku 1990 stala sídlem sekretariátu Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
– o zázračné práci restaurátorů
– o sídle hudby
