Není náhodou, že dnes hlavní město rakouské spolkové republiky Štýrsko má kromě německého názvu Graz (který je ostatně slovanského původu) svůj český ekvivalent Štýrský Hradec a slovinský Gradec. Pro Slovince byl po staletí důležitější než Lublaň. S českou historií je město přirozeně spjato střední Evropě po staletí vládnoucím habsburským rodem, který měl v tomto městě své sídlo od konce 13. století až do roku 1619. Je tu však ještě starší souvislost, a to díky jednomu ze sňatků Přemysla Otakara II., který v roce 1252 pojal za ženu o 30 let starší Markétu z tehdy mocného rodu Babenberků a s ní získal nárok na rakouské a štýrské vévodství. Nu a také v moderní době má Graz s českými zeměmi evidentně své vztahy, minimálně se v řadě zdejších restaurací čepuje všudypřítomné Starobrno.


Slunce, déšť a Rembrandt

Italské okenice v oknech mnoha novějších i historických domů napovídají, že tu hojně svítí slunce. Díky okolním horám v Grazu ale taky často zaprší. Zvláštní je, že místní obyvatelé se přesto vždycky tváří trochu překvapeně a zdá se, že jen málokdo se vláčí s deštníkem. Většinou si to tu lidé v lijáku energicky rázují nebo deštěm radostně uhánějí na kolech.

Neobvyklý postoj místních k nepřízni počasí jsme měli možnost důkladně poznat na komorním představení opery pod širým nebem nebo přesněji v hledišti pro 40 - 50 diváků krytém lehkou plachtou. Moderní holandskou operu s názvem Remember Rembrandt nastudovala s místními profesionálními sólisty a poloprofesionálním chórem divadelnice a umělecká vedoucí malého neziskového centra “kunstGarten”, jehož působištěm je úzká, ale moc hezká zahrada s malým zahradním domkem. Když se diváci usazovali, obloha se po slunném dni začínala zatahovat, brzy poté, co se začalo hrát, spustil déšť, který nabýval postupně na síle, vítr dul, oblohu křižovaly blesky a přidalo se i hromobití. Plachta, která ostatně ani nepokryla celé jeviště, se stala prakticky zbytečnou. Tragikomický žánr  opery nakonec podtrhla nutnost přeskočit několik nejkrásnějších árií, protože zpěváci neměli šanci slyšet orchestr. O tyto pasáže jsme ale nakonec nepřišli, protože když se Rembrandtův dramatický osud ve zrychleném sledu uzavřel, vyčasilo se a režisérka rozhodla, že nám budou předvedena v dodatečných číslech. Zpěváci byli skvělí, šlo o jeden z nejhezčích zážitků, který jsme si z Grazu odvezli.


Žili jsme v přesvědčení, že liják musel soubor nepříjemně zaskočit. Po představení jsme se ale od silně zmoklých umělců nad sklenkou místního vína, kterou soubor statečným divákům při odchodu nabídl, dověděli, že podobná nastudování kunstGarten připravuje každý rok a jen málokteré představení se obejde bez pořádného deště.

Ulicemi starého města

S deštníkem nebo bez můžete pro objevování města zvolit trasu nabízenou tištěnými průvodci, ale i když budete možná riskovat, že některou ze zajímavostí nebo pamětihodností přehlédnete, stojí za to toulat se městem jen tak, protože jiné pro sebe možná zase objevíte. Nejatraktivnější je pochopitelně jeho historická část, kde se můžete proplétat úzkými uličkami a obdivovat půvabné fasády domů. Mísí se v nich italské, německé, ale i slovanské a maďarské vlivy, setkáte se tu s gotikou, renesancí, barokem, historicismem i secesí. Od roku 1999 je historické jádro města na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


Při procházce jistě narazíte na ty nejvýznačnější stavby - na dóm, mauzoleum, renesanční radnici, Landhaus s arkádovým nádvořím, skvostem italské renesance, kde jsme vyslechli koncert vynikající holandské dechové kapely, na “malovaný dům” v Herrengasse opatřený nádhernými barokními freskami s výjevy z antické mytologie, na palác Saurau a řadu dalších.


Vyhledávaná je i zvonkohra na Glockenspielplatz. Třikrát denně - v 11 dopoledne, ve 3 a v 6 odpoledne se ve věži otevřou okénka, do nichž za zvuku zvonkohry vtančí vyřezávané figurky v tradičních krojích. Měli jsme štěstí, že jsme o tuto milou podívanou nepřišli, v hloučku turistů jsem slyšela stížnost, že v jedenáct se netančilo.


O zemském sídle, kterým je Hrad neboli Burg, si můžete přečíst v samostatném blogu, který vznikl díky jeho neuvěřitelnému gotickému schodišti. V zahradě Burgu ale najdete například také galerii cti. Jednou z jejích postav je i J.B. Fischer z Erlachu, významný rakouský barokní architekt a sochař, který se v Grazu narodil v roce 1656. Ve vídeňském Hofburgu je například autorem fasády a brány s bojujícími giganty, je architektem zámku Schönbrunn a Schwarzenberského paláce ve Vídni, navrhl i vídeňský palác České dvorské kanceláře. V Čechách postavil Clam-Gallasův palác na Starém Městě Pražském, vytvořil návrh na monstranci Zlaté slunce pro pokladnici Lorety na Hradčanech, je autorem projektu jízdárny na zámku v Lednici, navrhl kašnu Parnas na Zelném trhu v Brně a je také autorem velkolepé barokní přestavby zámku ve Vranově nad Dyjí, kterou inicioval hrabě Michal Jan II. z Althannu.


Romantické dvory, dvorky a park

Pokud z ulice zahlédnete jakýkoli dvůr, neváhejte se zajít podívat. Dvory jsou většinou přístupné, někdy jsou to prostě jen půvabné ale obyčejné dvory obytných domů, jindy v nich objevíte obchůdky nebo hospůdky a kavárny, někdy slouží jako parkoviště pro kola, kterých se městem prohánějí tisíce, aniž by se nesnášela s chodci nebo auty, jejichž beztak značný počet podstatně umenšují. V Grazu jsou čtyři univerzity a kolem 40 tisíc studentů, pro které jde o základní dopravní prostředek.


Staré město je odděleno řekou a jeho severní výběžek je vklíněn mezi dvě velké zelené plochy, které tvoří na jedné straně Schlossberg a na druhé rozsáhlý městský park.  Noční potulky jeho zapadlejšími kouty místní příliš nedoporučují, přes den je tu ale živo a panuje zde pohodová nálada. Děti, mládež i dospělí se procházejí, posedávají, sportují nebo se za hezkého počasí jen tak povalují v trávě.

Schlossberg, prostě Schlossberg

Název Schlossberg už jen připomíná, že na vrcholku kdysi stával hrad přebudovaný později na prakticky nedobytnou renesanční pevnost, kterou dal ale zbourat v roce 1809 Napoleon. Město mu původně statečně vzdorovalo, ale muselo se vzdát, když okupoval Vídeň a hrozil, že hlavní město zničí. Pokud chtěli obyvatelé Grazu zachránit alespoň Uhrturm, věž s hodinami, která patří od svého vzniku v 16. století k symbolům města, museli francouzskému císaři zaplatit nemalou částku jako výkupné.

Schlossberg sice patří v Grazu k tomu nejturističtějšímu, ale je moc příjemné až k věži a zvonici po cestičkách vyšlapat. Pokud jste na krok skoupí nebo z jakéhokoli důvodu je pro vás taková vycházka obtížná, můžete za mírný poplatek použít výtah anebo se nechat nahoru vyvézt lanovkou. Pak je ještě jedna z možností, jak se na vrchol Schlossbergu dostat: Za první světové války vytesali vězni schodiště rovnou do skály schodiště o 260 schodech. Co stojí za to, je pak nejen seznámení se s hodinovou věží, zvonicí nebo zdejší zahradou, ale především okouzlující výhled na město. Letní divadelní a koncertní scéna vytvořená ve zdejších  kazematech, možná někoho zaskočí, ale vypovídá právě o uvolněnosti, s níž Štýrští Hradečáci mísí styly a užívají veřejný prostor.

Moderní architektura

Ze Schlossbergu je nejhezčí pohled na dvě nejvýznamnější moderní stavby ve městě - Kunsthaus a Murinsel. Kunstahaus, který slouží jako výstavní galerie, patří k zástupcům blobové architektury v Evropě. S návrhem na jeho podobu zvítězili ve veřejné soutěži architekti Peter Cook a Colin Fournier v roce 2000. Měli štěstí, že nesoutěžili například v Praze, i když i v Grazu by se prý našlo pár kritiků. Biomorfni stavbě, která jako by přistála na břehu řeky, místní přezdívají “Přátelský mimozemšťan” a stala se pro ně jedním ze symbolů města i regionu. Návštěvníky města upoutá nezvyklá architektura okamžitě, uhrančivě ale působí zejména po setmění, kdy fasáda ožije hrou pohyblivých světel.


Kousek od Kunsthausu, přimo na řece Mur svítí večer do tmy stejně impozantně umělý ostrov Murinsel, který slouží jako kavárna, letní amfiteátr a dětské hřiště. Murinsel má tvar otevřené mušle a s břehem ho spujují štíhlé mosty. Mur protékající Grazem není v těchto místech nijak široká řeka, vzhledem k blízkosti hor je to ale docela působivý, divoký tok, a tak jsme se v kavárně u šálku kávy i nepatrně pohoupali.


Eggenberg - čas vetkaný do stavby

Zpátky do historie jsme se vrátili kus od centra, při návštěvě Eggenbergu, zámečku, který dal postavit kníže Johann Ulrich von Eggenberg v roce 1625 a rozhodl se vtisknout mu podobu, jíž vévodí harmonie. Architektonický program celého paláce je založen na gregoriánském kalendáři: Je tu 365 oken, 31 místností na každém patře, celkem 24 salonů s 52 dveřmi, a počet ročních období symbolizují 4 rohové věže. Zámek je ve správě zemského muzea Joanneum a za prohlídku stojí minimálně zdejší stálá expozice starého umění. Rodiny s dětmi sem míří také kvůli krásné obrovské zahradě, ze které už zdálky uslyšíte pokřikovat pávy.


City of Design

Přídomek Město designu, kterým se Graz honosí, se mi zprvu zdál poněkud nadnesený. Kde je ten design? říkala jsem si a hledala jsem galerie, kde by se prezentoval.  Ale to, co z Grazu dělá město designu je spíš fakt, že se tu tento fenomen jaksi rozpouští v celkové atmosféře města. Nějak tak to i představitelé města deklarují: titul s sebou nese především zodpovědnost zavádět design (tedy kvalitu a krásu) do každodenního života. Měla jsem vcelku náhodou možnost pobýt tu pár dní a stále bylo co nalézat a vychutnávat si. I když nejde o velkou metropoli, která by přitahovala zástupy turistů, najde se tu jistě spousta dalších zajímavostí, které mi unikly, ostatně i teď jsem představila jen menší část zdejších zážitků. Rozhodně je nanejvýš příjemné a inspirativní se ve městě na Muru porozhlédnout.