Česko - finské souvislosti
V úvodu přednášky děkan Fakulty architektury ČVUT Praha Vladimír Šlapeta připomněl, že se kontakty mezi českou a finskou architektonickou avantgardou datují již od třicátých let 20. století. Přispěl k nim i Juhani Pallasmaa, který na počátku své kariéry v roce 1964 přivezl do Prahy a Brna první poválečnou výstavu současné finské architektury. V roce 1983 se jako ředitel Muzea finské architektury v Helsinkách zasadil naopak o prezentaci výstavy brněnského funkcionalismu v několika finských městech. „Tato výstava znamenala průlom moderní brněnské architektury do Evropy, a to v době komunistického režimu, kdy taková prezentace doma nebyla vůbec myslitelná,“ zhodnotil po dvaceti letech přínos výstavy její autor Vladimír Šlapeta. Juhani Pallasmaa se dnes do Brna vrátil po 39 letech a pozitivně zhodnotil jeho proměnu. „Možnost porovnat tehdejší a současný vzhled města je pro mě velmi zajímavá už proto, že funkcionalismus měl na naši racionalisticky uvažující architekturu velký vliv,“ uvedl Pallasmaa a vyzdvihl zejména práce Bohuslava Fuchse, který byl v roce 1964 jeho průvodcem po brněnské architektonické moderně. „Fuchsovo koupaliště v Zábrdovicích si dodnes často připomínám.“
V úvodu přednášky děkan Fakulty architektury ČVUT Praha Vladimír Šlapeta připomněl, že se kontakty mezi českou a finskou architektonickou avantgardou datují již od třicátých let 20. století. Přispěl k nim i Juhani Pallasmaa, který na počátku své kariéry v roce 1964 přivezl do Prahy a Brna první poválečnou výstavu současné finské architektury. V roce 1983 se jako ředitel Muzea finské architektury v Helsinkách zasadil naopak o prezentaci výstavy brněnského funkcionalismu v několika finských městech. „Tato výstava znamenala průlom moderní brněnské architektury do Evropy, a to v době komunistického režimu, kdy taková prezentace doma nebyla vůbec myslitelná,“ zhodnotil po dvaceti letech přínos výstavy její autor Vladimír Šlapeta. Juhani Pallasmaa se dnes do Brna vrátil po 39 letech a pozitivně zhodnotil jeho proměnu. „Možnost porovnat tehdejší a současný vzhled města je pro mě velmi zajímavá už proto, že funkcionalismus měl na naši racionalisticky uvažující architekturu velký vliv,“ uvedl Pallasmaa a vyzdvihl zejména práce Bohuslava Fuchse, který byl v roce 1964 jeho průvodcem po brněnské architektonické moderně. „Fuchsovo koupaliště v Zábrdovicích si dodnes často připomínám.“
Věčný spor racionalismu s romantismem
„Přestože Finsko leží v nejvzdálenějším koutě Evropy, naše architektura se již od počátku 19. století vyvíjela v neustálém dialogu s hlavními evropskými proudy,“ prohlásil J. Pallasmaa v úvodu. Finskou architekturu podle jeho slov charakterizuje trvalý dialektický rozpor mezi racionálním a kosmopolitním na jedné a emotivním, individuálním a národním na druhé straně. Vzájemné napětí, oscilace a prolínání obou těchto tendencí je zřetelné v tvorbě architektonických skupin, jednotlivců i v podobě konkrétních staveb. „Sám Alvar Aalto byl až do počátku třicátých let fanatickým racionalistou, ale poté se přiklonil k národní a romantické architektuře, vypočítané více na efekt,“ prohlásil Pallasmaa, který sice byl autorem Aaltovi posmrtné výstavy v roce 1978, ale svou vlastní tvorbou patřil ke generaci, která vůči tomuto klasikovi stála v opozici. „Je zajímavé, že sám Aalto tuto národní – jak říkal - „kulturu březové kůry“ kritizoval za to, že vše neotesané a hrubé vyzdvihuje jako typicky finské,“ dodal Pallasmaa. V protikladu k Aaltovi stála tvorba další velké postavy této generace Aulise Blomstedta a také Arno Ruusuvuoriho. Tento pozdější Pallasmaaův švagr se stal vůdčí osobností skupiny, která již v šedesátých letech definovala racionalistický a posléze minimalistický koncept architektury. Nejnovější finská tvorba byla velmi poutavě představena v desítkách diapozitivů, které jasně prokázaly přednosti severské architektury jako nápadité uplatnění přírodních i high-tech materiálů, tvarovou střídmost, ale také detailně promyšlené využití efektu světla a stínu. „Minimalistická exprese byla ve Finsku vždy velmi silná, protože vychází z naší tradice i přírodních podmínek,“ konstatoval Pallasmaa. Přestože v Finsku působí architekti naprosto protikladných tendencí, ve skutečnosti jde podle něj o velmi úzce spolupracující komunitu.
„Přestože Finsko leží v nejvzdálenějším koutě Evropy, naše architektura se již od počátku 19. století vyvíjela v neustálém dialogu s hlavními evropskými proudy,“ prohlásil J. Pallasmaa v úvodu. Finskou architekturu podle jeho slov charakterizuje trvalý dialektický rozpor mezi racionálním a kosmopolitním na jedné a emotivním, individuálním a národním na druhé straně. Vzájemné napětí, oscilace a prolínání obou těchto tendencí je zřetelné v tvorbě architektonických skupin, jednotlivců i v podobě konkrétních staveb. „Sám Alvar Aalto byl až do počátku třicátých let fanatickým racionalistou, ale poté se přiklonil k národní a romantické architektuře, vypočítané více na efekt,“ prohlásil Pallasmaa, který sice byl autorem Aaltovi posmrtné výstavy v roce 1978, ale svou vlastní tvorbou patřil ke generaci, která vůči tomuto klasikovi stála v opozici. „Je zajímavé, že sám Aalto tuto národní – jak říkal - „kulturu březové kůry“ kritizoval za to, že vše neotesané a hrubé vyzdvihuje jako typicky finské,“ dodal Pallasmaa. V protikladu k Aaltovi stála tvorba další velké postavy této generace Aulise Blomstedta a také Arno Ruusuvuoriho. Tento pozdější Pallasmaaův švagr se stal vůdčí osobností skupiny, která již v šedesátých letech definovala racionalistický a posléze minimalistický koncept architektury. Nejnovější finská tvorba byla velmi poutavě představena v desítkách diapozitivů, které jasně prokázaly přednosti severské architektury jako nápadité uplatnění přírodních i high-tech materiálů, tvarovou střídmost, ale také detailně promyšlené využití efektu světla a stínu. „Minimalistická exprese byla ve Finsku vždy velmi silná, protože vychází z naší tradice i přírodních podmínek,“ konstatoval Pallasmaa. Přestože v Finsku působí architekti naprosto protikladných tendencí, ve skutečnosti jde podle něj o velmi úzce spolupracující komunitu.
Juhani Pallasmaa – vědec, pedagog i mezinárodně ceněný tvůrce
„Z chlapce vyrůstajícího v lůně krásné přírody středního Finska se po ročním pobytu v USA stal kosmopolita,“ řekl o svém finském příteli Vladimír Šlapeta. Mezinárodní zkušenosti J. Pallasmaa prohloubil jako vysoce ceněný kurátor a designér architektonických výstav, kdy procestoval celý svět. Svůj rozhled uplatnil jako autor řady úspěšných knih o architektuře. Jeho pedagogická dráha vyvrcholila v letech 1991 – 1996, kdy byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Helsinkách-Otaniemi. Ve vlastní tvorbě J. Pallasmaa experimentoval s materiály, v sedmdesátých letech postavil první dům z plastů a skla ve Finsku, ale se stejnou suverenitou pracoval i s dřevem a kamenem. Prefabrikovaný systém dřevěných rodinných domů MODULI, který na konci šedesátých let vyvinul spolu s Kristianem Gullichsenem, byl jako prototyp vystaven v pařížském Centre G. Pompidou. Jeho realizace nalezneme i mimo Finsko, je například autorem banky postavené na moskevském nábřeží, za kterou přímo z rukou prezidenta Jelcina převzal nejvyšší ruské vyznamenání v oboru architektury. Za své celoživotní dílo byl vyznamenán prestižní cenou Toepferovy nadace v Hamburku a cenou Mezinárodní unie architektů UIA. Jako osobní krédo zněla formulace, kterou Juhani Pallasmaa v rámci brněnské přednášky zhodnotil jedno z děl svých kolegů: „jednoduchost obratně proměněná v bohatství“.
„Z chlapce vyrůstajícího v lůně krásné přírody středního Finska se po ročním pobytu v USA stal kosmopolita,“ řekl o svém finském příteli Vladimír Šlapeta. Mezinárodní zkušenosti J. Pallasmaa prohloubil jako vysoce ceněný kurátor a designér architektonických výstav, kdy procestoval celý svět. Svůj rozhled uplatnil jako autor řady úspěšných knih o architektuře. Jeho pedagogická dráha vyvrcholila v letech 1991 – 1996, kdy byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Helsinkách-Otaniemi. Ve vlastní tvorbě J. Pallasmaa experimentoval s materiály, v sedmdesátých letech postavil první dům z plastů a skla ve Finsku, ale se stejnou suverenitou pracoval i s dřevem a kamenem. Prefabrikovaný systém dřevěných rodinných domů MODULI, který na konci šedesátých let vyvinul spolu s Kristianem Gullichsenem, byl jako prototyp vystaven v pařížském Centre G. Pompidou. Jeho realizace nalezneme i mimo Finsko, je například autorem banky postavené na moskevském nábřeží, za kterou přímo z rukou prezidenta Jelcina převzal nejvyšší ruské vyznamenání v oboru architektury. Za své celoživotní dílo byl vyznamenán prestižní cenou Toepferovy nadace v Hamburku a cenou Mezinárodní unie architektů UIA. Jako osobní krédo zněla formulace, kterou Juhani Pallasmaa v rámci brněnské přednášky zhodnotil jedno z děl svých kolegů: „jednoduchost obratně proměněná v bohatství“.
