Pritzkerova cena za architekturu je udělována každoročně od roku 1979. Letos poprvé ji získal Afričan,
Diébédo Francis Kéré, sedmapadesátiletý rodák z vesničky Gando v Burkině Faso. Gando je dnes známá nejen jako místo narození a dětství úspěšného architekta, proslavila se také díky jeho první stavbě - základní škole, která zde stojí od roku 2001 a byla už oceněna v mezinárodní soutěži Aga Khan Award, zaměřené především na architekturu rozvojových zemí, mezi nimiž Burkina Faso patří k těm nejchudším. Nejde o nijak malý stát, žije tu přes 20 milionů obyvatel, kvůli nedostatku prostředků zde však ještě před dvaceti lety získávalo základní vzdělání jen kolem 60 procent dětí. Situace se ale s přispěním mezinárodních organizací mění, dnes k němu má přístup 88 procent dětí.
Získat základní vzdělání pro Diébéda Francise znamenalo v pouhých sedmi letech opustit rodinu a odejít do města. Škola, kterou později vytvořil pro svoji vesnici, je pravým opakem tmavého a nevětraného prostoru z betonových kvádrů, kde se po několik let tísnil se stovkou svých spolužáků. Svou cestu k rozhodnutí postavit ve své vesnici školní budovu, která ochrání před venkovním vedrem, ale zároveň bude vzdušná a umožní vstoupit dovnitř potřebnému světlu, začal později tisíce kilometrů od domova. Získal stipendium v Berlíně, kde se nejprve učil tesařskému řemeslu, nakonec zde ale absolvoval Technickou univerzitu a stal se architektem.
Kérého architektonické studio dnes sídlí v Berlíně a jeho stavby najdeme v mnoha zemích, například v USA, ve Velké Británii, v Dánsku nebo ve Švýcarsku, těžiště jeho práce a její filozofie ale leží v jeho původní vlasti a v dalších afrických státech. V mariginalizovaných zemích zatížených mnoha omezeními a strastmi, v nichž prakticky neexistuje infrastruktura ani architektura, se právě jejím prostřednictvím snaží posílit a transformovat místní komunity. Staví budovy škol a dalších vzdělávacích institucí, zdravotnická zařízení i obytné stavby, formuje veřejná prostranství. Často je to v oblastech s nestabilními prostředky, ale s živým a pevným společenstvím lidí, které samotný proces stavby ještě posiluje.
Ke Kérého zásadám patří snaha o využívání místních přírodních zdrojů. V hledání funkčních principů se často inspiruje přírodou; jako příklad uvádí třeba důmyslnou architekturu termitišť, která umí regulovat vnitřní teplotu a vlhkost. Jeho stavby usilují o funkčnost, jednoduchost a krásu zároveň. Jeho hlavní přínos ale spočívá v něčem, co porota Pritzker Architecture Prize formulovala takto:
"Francis Kéré nalezl úžasné, inspirující a novátorské cesty k odpovědím na otázky posledních desetiletí. Jeho kulturní citlivost nejenže přináší sociální i environmentální spravedlnost, ale prostupuje celý proces stavění ... Kéré je si vědom, že architektura není o objektu, ale o záměru, neni o produktu, ale o procesu."