Zvláště po tom druhém, jakoby někteří lidé volali. Každý z nás se setkal s někým, kdo měl potřebu vyjadřovat se k určitému bezčasí. Nemožnosti být přímým aktérem výrazných dějinných událostí, mezi které řadím války a politické převraty. I já se zpětně musím přiznat, že jako mladý člověk s potřebou tvořit, jsem vedl dost hloupé řeči. Mám ambice psát příběhy a nejednou mě napadlo, že perzekuce, či jiný hraniční zážitek, dává možnost popsat něco velkého, významného.
A tak jsem ten hraniční zážitek dostal… asi proto, aby mě podobné myšlenky natrvalo přešly. Zároveň ale tento typ krize vcelku odpovídá dnešní společnosti, již děsí vidina migrantů kdesi daleko na moři nebo finanční krize. Tedy věci nehmatatelné, vzbuzující strach právě v tom, že mohou udeřit, aniž by je kdokoli zpozoroval. Mlhavosti domnělého nepřítele pak mohou bohužel účinně využít dezinformátoři. Na stejném principu může fungovat a také už funguje koronavirus.Jsme v tom spolu nebo ne?
Rozdíl mezi Covid-19 a dalšími globálními tématy vidím v názorové shodě, tedy že ho jako skutečné nebezpečí vnímá většina populace. V digitální době, která značně pomáhá lidské představivosti a překrucování všeho, jde paradoxně o úspěch. Většina populace víceméně začala respektovat nouzový stav a chránit se, nikdo se proti tomu rezolutně nepostavil, popřípadě si svůj postoj rychle rozmyslel. Příjemný pocit sounáležitosti, který pod neoficiálním heslem „sami ale spolu“, propagují zejména veřejně známé osobnosti, ale také pomalu vyprchával. Osobně znovu začínám pozorovat ono známé rozdělování lidí.
Každý má práh obav jinde. Je pochopitelné, že někomu znepokojující data přicházející z Itálie nebo Španělska nahnaly obrovský strach. Stejně tak ale lze naslouchat teoriím o stáří tamní populace a nevyhnutelnosti průběhu šíření, který u nás tak razantní nebude. Vždyť v kontextu dalších důvodů úmrtí, jako jsou autonehody, či rakovina, nejde přece o nijak velká čísla. Nehledě na srovnání s běžnou chřipkou, která může být pro staré a nemocné lidi stejně tak nebezpečná, ale média ji nevěnují zdaleka takovou pozornost.
Mějme pro sebe pochopení
Média jsou v tomto neúprosná a jejich vinou se rozhádali i ti, kterým by se to jinak nemuselo stát. Jedna babička bydlí na vesnici, a přestože je už celé roky prakticky izolovaná od ostatních, stěží se snaží pohybovat po své zahrádce s rouškou, co jí možná spíše ubližuje. A do toho přestala komunikovat se svou jedinou kamarádkou jen proto, že zde má chatu a několik dní strávila v nedalekém městečku, kde má trvalé bydliště. Nic naplat, že zde ještě nebyl potvrzen žádný případ nákazy. Dá se pochopit extrémně obezřetný přístup, který ale může mít devastující následky psychické i fyzické. Vždyť přibývá obětí i jiných nemocí jenom proto, že se nemocný bojí kvůli pandemii vyrazit k doktorovi pro jiné, přitom rovně objektivní potíže…
Totéž ale platí o liberálnější variantě, vlastní úpravě už takhle dost neustálených vládních mantinelů. Kde se vlastně nachází rovnováha? V jaké chvíli už je člověk nezodpovědný? Neřeší to jen staří lidé. I někteří mladší o sebe mohou mít velký strach a zůstávat neustále doma, zatímco jiní utíkají do přírody a vítají, že rouška při sportu už není povinná.
Už z povahy je každý úplně jiný a spoléhat by se mělo na absolutní základ. Nezapomínat, koho jsme si vážili i před touto situaci. Snažit se pochopit jeho vhled a chování. Dezinfikuje své vztahy, které mohou být zašlé. Nelze to nikomu vyčítat, psychologický nápor to je neskutečný. Zvládneme-li to, jde o stejně cenný vklad, jakým se stalo šití roušek. A abychom kromě očištění vztahů zůstali čistí i fyzicky, připravme si účinnou domácí dezinfekci:
Vezměme lahvičku Francovky o 100 mililitrech a poloviční dávku tekutého mýdla. Smíchejme a nalijme do dávkovače. A můžeme dezinfikovat!