Otakar Diblík (1929 - 1999), mj. žák sochaře Vincence Makovského z let jeho působení na brněnské VUT, je jedním z těch tvůrců, jejichž jméno je podstatně méně známé než vlastní práce. Jde přitom o velmi zajímavou osobnost, jejíž životní a profesní dráha byla kromě množství kvalitních prací naplněna také dramatickými zvraty.
Jeho spolupráce s československými výrobci byla podnětná nejen pro vývoj dopravních prostředků: Karosa Vysoké Mýto, pražský a bratislavský vývoj automobilky Tatra, Škoda Plzeň, ZKL (Zetor) Brno, ale i reprodukční techniky, tiskařské stroje, ADAST Adamov, ADAST Dobruška. V roce 1968 se Diblík rozhodl vyměnit práci v nesvobodné vlasti za působení v zahraničí. V renomovaném studiu Bonetto v italském Miláně působil jako designér od roku 1969, od roku 1983 dokonce na místě šéfdesignéra. Po smrti zakladatele studia Rodolfa Bonetta koncem 80. let opustil pro neshody s vedením studia tuto dlouholetou a úspěšnou práci. Souhrou šťastných náhod mohl už v roce 1990 nastoupit jako vedoucí ateliéru designu na VŠUP v Praze. Jeho pedagogickou činnost přerušila až náhlá smrt v roce 1999, od níž letos uplynulo pět let.
Koncept instalace je dílem Ateliéru designu výrobků III. VŠUP, kde prof. Diblík působil jako pedagog.