Kultura květin byla v myšlení člověka hluboko zakotvena; pro estetické účely používali květiny Chetité, Asyřané i Babyloňané, na evropském kontinentě se staří Řekové a Římané květinami a zelení obklopovali a vážili si jich. Tak se také nejedna rostlina stala symbolem „něčeho“.

Laurus nobilis, česky vavřín ušlechtilý, je stále symbolem slávy a úspěchu i přesto, že jsme jej téměř zneuctili označením „bobkový list“, za něž vděčí svému plodu připomínajícímu bobek. Původ vavřínu je však přímo skvostný. Souvisí s krásnou nymfou Dafne, do které se beznadějně zamiloval bůh Apollon. Dafne jeho lásku neopětovala, nechtěla jej, a když viděla, že snaha uniknout Apollonovi je marná, požádala Dia, aby jí změnil podobu. I stalo se. Tělo jí pokryla kůra, ruce se jí změnily ve větve a vlasy v listí. Stal se z ní vavřínový strom, jehož zelenými listy si poté Apollon zdobil hlavu.

Zvyk zdobit vítěze vavřínem se přenesl až do středověku, kdy jím byli korunováni básníci i adepti vědy – bakaláři. Vavřín měl údajně i věšteckou moc. Staří Římané například věřili, že do domu, u nějž vavřín roste, neudeří blesk. Měli tedy o důvod víc pro zakládání celých vavřínových hájů. Přestože se jedná o pověru, kdo chce, může si tuto pěknou dřevinu, pořídit k domu i dnes.

Také v jedenadvacátém století je vavřín vyhledávanou rostlinou, a to jako koření i léčivka. Věky mu neubraly na kráse, proto má též význam jako velká dekorativní rostlina, kterou můžeme od jara do podzimu umístit do zahrady, na balkon či terasu a od podzimu do jara může zdobit chladnou chodbu nebo zimní zahradu. Požaduje dostatek slunce, v zimě alespoň dostatek světla a teplotu mezi 10 a 15 °C. Vavřín má také rád dostatek vody, jeho kořenový bal nesmí zcela vyschnout. Po celé vegetační období rostlinu jednou týdně přihnojujeme, občas osprchujeme, nebo dokonce postavíme na déšť, v zimě však zaléváme úsporně a rozhodně nehnojíme.

Pomalu rostoucímu vavřínu, který jako velkou hrnkovou rostlinu necháme dorůst do výšky maximálně dvou až tří metrů, můžeme pravidelným sestřihem upravovat tvar. Bíložluté květenství se objevuje na jaře, kdy je také možné úspěšně rostlinu množit pomocí řízků, které zakořeňují ve vlhkém písku.

Listy, známé coby bobkový list, obsahují éterický olej a mají aromatickou vůni. Sušením neztrácejí na kvalitě, ale lépe přece jen chutnají čerstvě uříznuté. Používáme je nejen v kuchyni pro přípravu pokrmů, uplatňují se i k lékařským a kosmetickým účelům.