Popis této uklízecí techniky stejně tak jako i svoji osobní pouť za minimalismem v bydlení vylíčila Marie Kondo ve své knize Zázračný úklid – pořádek jednou provždy, která se rázem stala světovým bestsellerem. Na úvod je však nutné zmínit, že metoda KonMari nemusí být pro každého. Ačkoliv se pyšní velkou úspěšností v boji proti nepořádku, její zdárné provedení je přímo závislé na striktním následování jednotlivých postupů, tak jak je Marie Kondo ve své knize uvádí. V našem vlastním zájmu není tedy na místě přetvářet si danou metodu tak, aby vyhovovala naší osobnosti. 

V první řadě je třeba si uvědomit rozdíl mezi uklízením a čištěním, jelikož se jedná o dvě rozdílné činnosti. První se týká předmětů a druhá nečistoty, přičemž Marie Kondo trefně poznamenává, že uklízení znamená čelit sám sobě, zatímco čištěním se snažíme čelit přírodě. Metoda KonMari představuje tedy klíč k zásadní reorganizaci všech předmětů, které zaplňují náš obytný prostor, ve snaze vytvořit příjemné a trvale uspořádané bydlení, kde zkrátka není pro nepořádek místo. Její hlavní esencí je přitom snaha o to, abychom se obklopovali pouze věcmi, které v nás vzbuzují pozitivní emoce.

 Narozdíl od všeobecně zažitých rad, které nabádají k nárazovému úklidu jedné místnosti za druhou, Marie Kondo zastává výhradně formu jednoho velkého a komplexního úklidu, který se navíc odvíjí od jednotlivých kategorií předmětů a nikoliv místností. Prvním a nejdůležitějším krokem k vysněnému bydlení je odstranění všech nepotřebných věcí. Pravda je totiž taková, že čím více předmětů se dokážeme zbavit, tím jednodušší pak bude samotný úklid a následná organizace domácnosti. Metoda KonMari totiž rozhodně není o seřazení a škatulkování všeho, co vlastníme, ale o uvědomění si, bez čeho se můžeme obejít. Ostatně úklid jako takový by měl v první řadě začít právě v naší hlavě. Díky tomu bude možné se konečně odpoutat od zbytečností, které nás obklopovaly, a úklid se tak rázem stane jednodušším i méně častým. Naproti tomu organizované skladování a odkládání nepotřebných věcí vytváří pouhou iluzi, že byl problém s nepořádkem vyřešen. Abychom se správně rozhodli, který předmět si ponecháme a který vyhodíme, je podle Marie Kondo nezbytné vzít každý z nich na chvíli do rukou a ujasnit si pocity, která v nás vyvolává. Na konci úklidu by nám tak měly zůstat pouze věci, které běžně používáme nebo které máme opravdu rádi.

Je také nezbytné, aby měl každý předmět své jasně vymezené místo. Předměty bez domova totiž výrazně zvyšují pravděpodobnost, že se opět vytvoří nepořádek. Dalším předpokladem úspěšné aplikace metody KonMari je rovněž sdružování věcí ze stejné kategorie do jednoho bodu nebo také vymezení odděleného úložného prostoru pro každého člena domácnosti. V zásadě se tedy jedná o velice komplexní a nesmlouvavý postup, jak se definitivně vypořádat s hromadícím se nepořádkem. Marie Kondo ovšem nabádá k tomu, že úklid je třeba vnímat i jako osobní proces, na jehož konci nečeká pouze dokonalé minimalistické bydlení, které je snadné na údržbu, ale také možnost lépe porozumět sám sobě a konečně soustředit svůj cenný čas a energii na to, co je pro nás opravdu důležité. Nikoli na marný a nikdy nekončící úklid.