Jsou to vesměs dvouleté rostliny, které obsahují v nati, řapících a bulvách vonné těkavé silice, v nati zejména vitamin C, B1 (thiamin), B2 (riboflavin), vitamin PP (nikotinamid) a vitamin U, který pozitivně působí při léčení žaludečních vředů. Celer má ale také vysoký obsah železa, draslíku, vápníku, pektinových látek, dále škrob, cukr, prchavé oleje a výživné soli.
Bulvový celer
Nám důvěrně známý celer bulvový se u nás pěstuje jako kulturní téměř odedávna. Je to dvouletá rostlina, která v prvním roce vytvoří kulovité bulvy, z nichž ve druhém roce vyrůstají lodyhy.
Jako přímořská rostlina vyžaduje celer dostatek vláhy. Semeno vyséváme koncem ledna nebo v únoru do teplého pařeniště nebo do skleníku, přičemž nejdříve máčíme semeno dvanáct hodin ve vodě teplé 18 stupňů Celsia. Doba klíčení trvá dva až tři týdny. Vzešlé rostlinky přepichujeme, aby vytvořily bohatou síť kořínků. Do volné půdy je vysazujeme od konce května do poloviny června.
Celerové bulvy, které se sklízejí před příchodem mrazů, obyčejně v první polovině října, působí dráždivě na sliznici a mají diuretický účinek; napomáhají ke správnému trávení i ke snadnému odstraňování kyseliny močové z lidského organismu. Pochutinovou součástí, která je obsažena nejen v bulvách, ale i v listech, je silice. Ta také celeru dodává charakteristickou a výraznou chuť. Kromě účinku na močové orgány povzbuzuje celer činnost střev. Proto je zapotřebí vystříhat se ho při průjmech, zato jej lze doporučit při zácpě.
Řapíkatý celer
Tato jemná zelenina se od bulvového celeru liší stavbou listu; má velmi tlustý řapík a drobné hlízy. Má být křehký s výraznou aromatickou chutí a má být vybělený. Proto se jeho řapíky chrání před sluncem. Vyžaduje úrodnou půdu bohatě zásobenou živinami. Semeno vyséváme do pařeniště koncem února, v dubnu přepichujeme a ve druhé polovině května sázíme do volné půdy. Důkladně rostliny zalijeme, okopáváme a občas zaléváme. Bělení se provádí tím způsobem, že řapíky vysoké 30–40 cm obalí lepenkou nebo černou fólií na dobu asi tří týdnů tak, aby venku zůstaly jen špičky listů. Řapíkaté celery, které jsou oblíbené v západní Evropě a v USA, se hodí do salátů a připravují se rovněž jako chřest nebo fazolové lusky.
Naťový (listový) celer
Je to málo rozšířený typ celeru, ačkoliv je jedním ze zajímavých zdrojů čerstvé nati v zimě. Naťový celer se uplatní jako chuťová přísada k masu, do nádivek, omáček či polévek.
Rychlá večeře
Celer zapečený se sýrem
Potřebujeme celer, nastrouhaný tvrdý sýr, olej, sůl
Očištěný celer nastrouháme na hrubém struhadle, rozložíme na vymaštěný plech, osolíme a v předehřáté troubě necháme péct. Když je prakticky hotový, posypeme jej nastrouhaným sýrem a necháme dopéct. Podáváme se zeleninovým salátem.
a nejen oni, ale také starověcí Egypťané i Římané si vážili celeru , který, jak se dočetl Bydlínek, se již tehdy vyskytoval v nám známých třech podobách. Avšak více než za zeleninu jej tenkrát považovali za koření a lék. Příznivé účinky pojídání celeru na zdravotní stav člověka jim byly dobře známy. V antice symbolizoval celer neštěstí a smutek. Byl zasvěcen bohům podsvětí, z natí se vázaly pohřební věnce a servíroval se při pohřebních hostinách. Středoevropané mu i dnes připisují podobně jako libečku afrodiziakální účinky.