Levanduli (Lavandula) proslavila její vůně, která evokuje „staré dobré časy“. Do evropských zemí, dokonce až do těch severních, se levandule rozšířila ve středověku prostřednictvím benediktinských mnichů, příslušníků nejstaršího řádu západoevropského křesťanství, jejichž mottem se stalo “modli se a pracuj”. Benediktini v okolí svých klášterů kultivovali krajinu, odvodňovali močály a zakládali sady, zahrady, louky i vinice. Věnovali se také léčení nemocných a součástí klášterů bývala zahrada léčivých rostlin.
Masáž levandulovým olejem zase příjemně uvolní tělo a uklidní mysl. Mast, do níž byla použita levandule, má antiseptické a hojivé účinky, avšak použití má tato bylina i v kuchyni. Její květy jsou nejen voňavé, ale také jedlé. Ve sladké kuchyni se uplatní v ovocných salátech, osvěžujících nápojích či jako ozdoba dortů, můžeme je však také zapéct do perníku nebo použít do marmelád.
Teplomilné rostlině je nejlépe na chráněném slunečném stanovišti s kyprou půdou. Vhodná doba k její výsadbě je v květnu. Nějaké přihnojování levandule není zapotřebí, málo živin je pro ni lepší než jejich nadbytek. Rostlina je celkově nenáročná, je odolná vůči suchu, záhubu pro ni představuje mokrá půda v zimě a v předjaří. Po odkvětu se musí stříhat, na zimu ocení kryt z chvojí a zahrnutí kořenů zeminou. Abyste se z rostliny těšili více let, seřízněte ji několik týdnů po odkvětu asi o třetinu. Do mrazů obrazí a zachová si kompaktní tvar.
Množení opěvované „nádherné levandulové“ je jednoduché: buď semeny, která vysejeme do něčeho na okenním parapetu brzy na jaře, nejlépe v únoru, nebo dělením trsu již na záhonu jako u jiných trvalek.
Voňavá a léčivá
Pro pohled na fialkové nebo i tmavě modré květy v kombinaci se stříbřitými listy stejně jako pro již zmíněnou vůní je dnes levandule naprostou nezbytností v zahradě nebo balkonové minizahrádce. Je královnou mezi nám známými středomořskými bylinkami a její jedinečnost v bylinné říši spočívá také v jejím nejširším uplatnění. Již staří Římané si cenili a užívali voňavé levandulové koupele. Dekorativní modré květy obsahují aromatický olej, který se hojně používá v kosmetice. Přidává se do mýdel, koupelových gelů, parfémů a dalších kosmetických přípravků.
Masáž levandulovým olejem zase příjemně uvolní tělo a uklidní mysl. Mast, do níž byla použita levandule, má antiseptické a hojivé účinky, avšak použití má tato bylina i v kuchyni. Její květy jsou nejen voňavé, ale také jedlé. Ve sladké kuchyni se uplatní v ovocných salátech, osvěžujících nápojích či jako ozdoba dortů, můžeme je však také zapéct do perníku nebo použít do marmelád.
Odolná a skromná
Domovinou levandule je západní Středomoří, kde roste divoce na větších plochách, na suchých kamenitých svazích, ale spolehlivá, respektive uspokojivá zimovzdornost umožňuje její úspěšné pěstování i v našich podmínkách. Nepohrdla českými zahrádkami, takže i my z ní můžeme mít radost i užitek. Velké záhony levandulových keříčků hustě obsypaných květy můžeme spatřit zejména na jižní Moravě. Díky svým květům je ale rostlina dekorativní v každé zahradě; jistě jste měli příležitost spatřit výsadbu z levandulí na veřejných prostranstvích, dokonce i na místech, kde by ji člověk nepředpokládal, jako jsou třeba zpomalovače na silnicích. Voňavá bylinka, pro našince ještě donedávna jakoby exotická, je totiž velice skromná.
Jak pěstovat
Ve středomořské oblasti se vyskytují asi tři desítky druhů levandule, ale v našich klimatických podmínkách můžeme spolehlivě pěstovat jen dva z nich: levanduli lékařskou (Lavandula angustifolia), která odolá silnému mrazu až do -28 °C, a levanduli prostřední (Lavandula intermedia), jež patří do skupiny levandulí s nejvyšším obsahem vonných silic.
Teplomilné rostlině je nejlépe na chráněném slunečném stanovišti s kyprou půdou. Vhodná doba k její výsadbě je v květnu. Nějaké přihnojování levandule není zapotřebí, málo živin je pro ni lepší než jejich nadbytek. Rostlina je celkově nenáročná, je odolná vůči suchu, záhubu pro ni představuje mokrá půda v zimě a v předjaří. Po odkvětu se musí stříhat, na zimu ocení kryt z chvojí a zahrnutí kořenů zeminou. Abyste se z rostliny těšili více let, seřízněte ji několik týdnů po odkvětu asi o třetinu. Do mrazů obrazí a zachová si kompaktní tvar.
Množení opěvované „nádherné levandulové“ je jednoduché: buď semeny, která vysejeme do něčeho na okenním parapetu brzy na jaře, nejlépe v únoru, nebo dělením trsu již na záhonu jako u jiných trvalek.
Jak využít
Množství květů, které vytváří, můžeme použít i k sušení. Taková suchá kytička ve skříni odpuzuje moly a navíc ji pěkně provoní. Správný čas pro její stříhání je zrána, kdy slunce ještě nepálí, ale už je pryč ranní rosa. Kvetoucí stonky se sklízejí těsně před úplným rozkvětem a suší se ve snopečcích pověšených v temné, avšak dobře větrané místnosti. Usušené svazky můžeme naaranžovat do vázy nebo rozvěsit po bytě. V zimě nás pohled na ně určitě nezarmoutí.
Sušené květy levandule můžete využít také při přípravě výborné voňavé limonády.
