Kdybych je neviděla na vlastní oči, neuvěřila bych, že po tak nepěkných studených a deštivých dnech kosatce rozkvetou. Jistojistě bych očekávala jen uhnívající poupata, ale kdepak, irisky to letošní jaro většinou nějak zvládly, a to je dobře, jelikož narciskám, tulipánům a vůbec všem jarním cibulovinám pro letošek již zvoní hrana. Tudíž je dle mého mínění a podle všech přírodních zákonů načase, aby na zahradní scénu nastoupily další květiny.

Bohatstvím barev připomínají kosatce malířovu paletu. Pro svou různorodost a nenáročnost patří v našich zahradách mezi okrasnými trvalkami k nejoblíbenějším a nejpěstovanějším květinám. Zahradám dodávají barevnost a květy k řezu.


Odborné pojmenování Iris získal rod kosatců podle jména řecké bohyně, která, jak vypráví starověká báje, přinášela ze samotného Olympu lidem poselství v podobě duhy. Iris byla bohyní duhy, která spojuje nebe se zemí, byla tedy poselkyní bohů. Protože byla krásná, antičtí umělci ji rádi zobrazovali. Dávali jí křídla a do ruky hlasatelskou berlu.


Kosatce však hýří více barvami, než je barev v duze. Rod Iris je obsáhlý, počet druhů se odhaduje na nějakých dvě stě padesát a zahradních odrůd jsou tisíce. Proto pro lepší přehlednost rozdělili botanikové rod Iris do skupin, a to podle hlavních rozlišovacích znaků, jež mají kosatce v květech, a typů zásobních orgánů. Protože se jedná o rozdělení značně složité, zahrádkáři jednoduše dělí kosatce do dvou skupin.

Zahradní odrůdy první skupiny představuje podrod Iris a jsou to známé velkokvěté kosatce, které na zahradě vypadají vskutku impozantně. Typické jsou pro ně mečovité listy vyrůstající v plochých vějířích. Zásobní orgány, většinou oddenky, někdy hlízy i cibule, jsou uloženy pod povrchem půdy. Společným znakem celého rodu je zvláštní stavba květu, který má šest okvětních plátků, z nichž tři vnější jsou obvykle větší a rozložené nebo sklopené, tři vnitřní jsou často menší, úzké a vztyčené.


Barvy květů kosatců jsou nejrůznější a vyskytují se v pozoruhodných kombinacích. Koho by neuchvátil světle meruňkový květ s rumělkovým kartáčkem? Jasně světle modrý květ, sytě fialový, čistě bílý či vínově červený nebo úchvatný květ jen tak sytě žlutý?


Druhou skupinu představuje obsáhlý podrod Limniris, který má odlišné nároky než podrod Iris. Patří sem například známé sibiřské kosatce, které jsou dekorativní i po odkvětu, protože nezatahují a jejich trsy se podobají okrasným travinám. Zatímco velkokvěté kosatce je nutné každé čtyři roky přesadit na jiné místo, samozřejmě slunné a suché, sibiřské kosatce to nevyžadují. S povděkem však přijímají hnojení vyzrálým kompostem a vlhčí půdu.


První kosatečky – Iris reticulata – rozkvétají na jihu Moravy už koncem února a v březnu, naše nejrozšířenější irisy (Iris barbata) kvetou od května do června.

Kosatce jsou nenáročné rostliny, přednost však dávají suchým osluněným místům a chudým půdám.
Množí se během léta po odkvětu jednoduše rozdělením oddenků, které je zapotřebí vysadit velmi mělce, jinak by nerozkvetly.