Tak zvaný pokojový chřest, tedy asparágus, je stále zelená trvalka s jemnými nepravými lístky (fylokladii). Vypadá velice dekorativně. Nejznámějším pokojovým chřestem je Asparagus sprengeri. V létě a na podzim se na něm objevují drobné bílé nebo nazelenalé květy, jež se za určitých podmínek na všech druzích asparágusů změní v červené bobule, které obsahují klíčivá semena černé barvy.

Tato semena koncem zimy, nejlépe v únoru nebo březnu, vyséváme do substrátu, který musíme udržovat stále vlhký, protože v suchém substrátu  špatně klíčí. Další způsob množení asparágusů představuje dělení trsu starých rostlin například při přesazování. Při této příležitosti také můžeme velkým jedincům seříznout kořeny.

Asparágus je nenáročná rostlina, která i v bytových podmínkách může dorůst do značných rozměrů. Nejlépe se  mu daří na východním nebo západním okně či na pohostinném místě v interiéru, kde můžeme docílit vyšší vzdušnou vlhkost, na kterou však žádné zvláštní požadavky nemá. Podobně je to i s teplotou, ale v zimním období je přece jen ideální teplota 10–15 st. C. Na okně orientovaném k jihu může asparágus žloutnout, protože přímé sluneční paprsky nesnáší. Ke žloutnutí také dochází, trpí-li rostlina nedostatkem vláhy. Jestliže vyhání neduživé stonky, znamená to, že trpí nedostatkem světla. Těsný hliněný květináč, naplněný ne příliš hnojenou zeminou, vyhovuje asparágusu nejvíce.

V zimě rostlina vyžaduje chladnější místnost a omezenou zálivku, v období růstu od jara do podzimu ji zaléváme pravidelně a vydatně a přihnojujeme organickým hnojivem. Stane-li se, že rostlina silně vyschne, až jí opadnou všechny lístky, směle ji seřízneme a postavíme květináč do kbelíku plného vody, kde ji necháme tak dlouho, až se přestanou objevovat vzduchové bubliny. Poté asparágus postavíme na zastíněné chladnější místo, kde se opět brzy zazelená.