Jako většina našich pokojových rostlin pochází i fialka zdaleka. Jejím domovem je Tanzanie. Někdy v roce 1892 nebo 1893 ji tam objevil svobodný pán Walter von Saint Paul a po něm se jí dostalo latinské pojmenování. Květy původní rostliny byly pouze modré.
V bytových podmínkách dorůstají fialky do výšky 15–20 centimetrů, jejich křehké masité a chloupkaté listy na dlouhých řapících mají srdčitý tvar. Saintpaulie vyžadují světlé až polostinné stanoviště, ne však přímé slunce, které snášejí pouze v zimních měsících. Popálení prudkým sluncem poznáme ihned podle světlých skvrn na listech. Ty však mohou také znamenat jejich zamokření při zálivce. Teplota v místnosti, kde fialku pěstujeme, by neměla klesnout pod 20 stupňů Celsia. Je-li nižší, brzy nám to sdělí bledé listy, které takto signalizují chlad.
Při zalévání, které by mělo být vždy vydatné, musíme dávat pozor, aby se voda na listy nedostala. Nadměrná zálivka však může vyvolat hnilobu kořenů. Nejvhodnější je zalévání pouze do misky, odkud po půlhodině zbylou vodu vylijeme. Během doby růstu fialku každé dva týdny přihnojíme.
Na vhodném místě roste usamburská fialka řadu let. Namnožit si ji můžeme snadno kdykoli během roku listovými řízky, a to tak, že zdravý list, jehož řapík by měl mít 5 centimetrů, necháme zakořenit ve vodě nebo ve směsi písku a rašeliny. Řapík utvoří kořínky velmi rychle a brzy poté i malé rostlinky.
Po stopách objevitele
Rodina, z níž baron Walter von Saint Paul pocházel, měla odborný zájem o botaniku. Otec objevitele usamburské fialky byl vášnivým amatérským botanikem, dokonce prezidentem německé dendrologické společnosti. Rostliny, které mu syn ze svých cest poslal, předal řediteli Královské botanické zahrady v Herrenhausenu Hermannu Wendlandovi. Ten také jako první ihned v latině napsal o zaslaných rostlinách vědecké pojednání. Zařadil je do čeledi podpětovitých a na počest rodiny von Saint Paulů pojmenoval rodovým jménem Saintpaulia (1893). Fialky se staly středem pozornosti odborníků i návštěvníků Mezinárodní zahradnické výstavy v Gentu, kde je Hermann Wendland vystavil. Záhy nato začal pěstitel Friedrich Benary s jejich množením a prodejem. Dnes známe více než dvacet původních botanických druhů rodu Saintpaulia.
