Vídeň přelomu století byla hospodářským a kulturním centrem, rodily se zde nové myšlenky a podněty v oblasti psychologie, literatury, architektury i užitého umění. Brno rozhodně nezůstalo stranou, všechny impulsy z Vídně mělo zprostředkované z první ruky. Mnoho brněnských a moravských rodáků působilo přímo ve Vídni u zrodu nových směrů. Tehdejší ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Brně Julius Leisching systematicky představoval na výstavách užitého umění práce umělců z okruhu Wiener Secession a dílen Wiener Werkstätte. Do centra pozornosti nového secesního stylu se dostalo takzvané drobné umění, do té doby spíše opomíjené. Hlavní snahou vídeňských umělců kolem geniálního tvůrce a pedagoga Otto Wagnera bylo ukázat, že i konvička na čaj, dóza či židle stojí za pozornost a je de facto uměleckým dílem, že každý artefakt má svůj příběh.
Z dění v Moravské galerii
Výstava Vídeňská secese představí šperky, židle i konvičky na čaj
Práce tvůrců, které v hlavních expozicích i doprovodných výstavách představuje Bienále Brno 2004, si můžete ve výstavních prostorách Moravské galerie prohlédnout ještě do 24. října. Špičkovou přehlídku grafického designu, ilustrace a písma v knihách, časopisech, novinách i nových mediích vystřídají další výstavy. Od poloviny letošního listopadu to bude Vídeňská secese a moderna (1900-1925).
Vídeň přelomu století byla hospodářským a kulturním centrem, rodily se zde nové myšlenky a podněty v oblasti psychologie, literatury, architektury i užitého umění. Brno rozhodně nezůstalo stranou, všechny impulsy z Vídně mělo zprostředkované z první ruky. Mnoho brněnských a moravských rodáků působilo přímo ve Vídni u zrodu nových směrů. Tehdejší ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Brně Julius Leisching systematicky představoval na výstavách užitého umění práce umělců z okruhu Wiener Secession a dílen Wiener Werkstätte. Do centra pozornosti nového secesního stylu se dostalo takzvané drobné umění, do té doby spíše opomíjené. Hlavní snahou vídeňských umělců kolem geniálního tvůrce a pedagoga Otto Wagnera bylo ukázat, že i konvička na čaj, dóza či židle stojí za pozornost a je de facto uměleckým dílem, že každý artefakt má svůj příběh.