Dávné začátky
Název sauna pochází z finštiny a údajně je jediným finským slovem, které můžeme najít anglickém slovníku. Původně prý ale výraz sauna znamenal jámu v zemi, a takový snad byl i počátek finské sauny. Někteří historikové uvádějí, že první dřevěné sauny byly ve Finsku stavěny kolem 8. století. Byly to dřevěné sruby vyhřívané ohněm a kouřem. (Sauna kouřová má ve Finsku dodnes své příznivce.) Tyto stavby také nejprve sloužily jako obydlí i sauna zároveň a teprve časem se speciální očistná procedura začala provozovat v samostatných dřevěných stavbách a přibyly k nim komíny.
"Potní lázeň", která je principem sauny, ale finským vynálezem není, znali ji prý už lidé před mnoha tisíci lety; údajně je stará jako pečení chleba a výroba vína nebo snad ještě víc. Asi nejstarší písemně doložená medicínská doporučení pocházejí ze 6. století před naším letopočtem ze sanskrtem psané Ajurvédy, která pokládá pocení za důležité pro zdraví.
Obdobné očistné kůry znali a provozovali Keltové, Skýtové(ti ovšem při horké lázni užívali i omamné látky, což při stejné příležitosti další kultury nepodporují), staří Řekové a zejména Římané. Navzdory tomu, že např. filozof Seneka pokládal za účelnější potit se při fyzické práci než při neproduktivním sezení v rozpálené místnosti, byla horkovzdušná i parní lázeň ve starém Římě i jeho provinciích velmi oblíbená. Když Arabové dobyli Alexandrii, po šest měsíců pálili pergameny a svitky papyru ze slavné Ptolemaiovy knihovny právě ve zdejší římské lázni.
Jsou známy různé druhy parních a horkovzdušných lázní po celém světě, odlišují se architekturou, částečně technikou a společenským pojetím. Například turecká či arabská lázeň neboli hamam se v 19. století z Orientu dostala do Evropy, na britské ostrovy do Ameriky i do Austrálie. Slavná je ruská "baňa", očistné účinky horka znali i střeoameričtí a severoameričtí indiáni, jejichž inipi, stany s proutěnou kostrou, byly místem obřadu fyzické i psychické obnovy. I na americkém kontinentě se ale ze všech vlivů, které se sem dostaly, nakonec nejvíc rozšířil právě typ sauny finské, který přivezli finští emigranti.
Čechy a Evropa
V našich zemích byly známé a vyhledávané parní lázně, existují o tom četné zmínky ve středověké literatuře a dochovalo se i mnoho jejich vyobrazení. Traduje se, že v takové lázni byl dostižen a smrtí potrestán vrah svatého Václava, jak o tom vypovídá také dílo mistra Litoměřického oltáře ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta v Praze. Zatímco ruská baňa, turecká lázeň, a také indiánské potná očista se v zemích svého původu zachovaly, u nás (nejprve pod vlivem náboženské reformace) začala oblíbená lázeňská zařízení zanikat a ze střední Evropy, nakonec zcela vymizela. O Finech, kteří se tohoto způsobu očisty nevzdali, se ještě v polovině 19. století mezi částí evropské lékařské veřejností soudilo, že jsou blázniví.
Svědectví českého básníka Miloty Zdirada Poláka z jeho návštěvy ostrova Ischie ovšem vypovídá o tom, že i na počátku 19. století Evropa o blahodárných účincích horka věděla:
"Kdo si zdejší lázně jako Karlovy Vary neboli teplické představuje, velmi se podvádí. Ona příhodnost a čistota zde se nenalezne; nízký, nepatrný domek tyto uzdravující proudy v sobě zavírá, kdež dva staří muži posluhují. Parné zdejší lázně S. Lorenzo 35 gradů tepla drží. Blíž moře ležící potné lázně S. Restituta mají 40 gradů. Mezi Lacco a Ischia ležejí lázně Gurgitello, Castiglione a Cappone, ty prvnější pod Ipomeem za Casou Micciolou 50 grádů tepla obsahují a ke koupeli a pití se od lékařů nařízují... Kdyby potné lázně v Gurgitello čistější, větší, prostrannější, příhodněji zřízeny byly, výbornost jejich vody k vyhlášeným by je rovnala. Zde pro hlavu, kolena, uši, krk, nohu a pro všecky oudy, jak který kde neb celé tělo trpí, zvláštní místo ustanoveno jest, kde se pára vřelá na něj vypouští a neduh tím hojí."
Finské vítězství
Zatím se sauna ve Finsku pomalu stávala národním symbolem. Teprve ve 20. století ale nastoupila své vítězné tažení Evropou. V roce 1936 byla v olympijské vesnici v Döbernitzu postavena sauna pro finské atlety, kteří se účastnili Olympiády v Berlíně, znamenalo to značnou publicitu a počátek zájmu nadšenců z mnoha zemí. Ve stejném roce prý zbudoval první saunu v Čechách docent František Vojta ve Štěpánově nad Svratkou, na letním táboře vysokoškolských studentů.
Důležitým mezníkem v historii finské sauny ve světě bylo vydání Knihy o sauně (ve finském originále Saunakirja) z roku 1940. Toto kolektivní dílo finských autorů obsahovalo mnoho základních informací o účincích sauny, ale také o její architektuře. Kniha obsahovala i náčrtky stavebních konstrukcí. Byla přeložena do mnoha jazyků a je patrně jedním z významných činitelů rychlého vývoje, který dospěl až k dnešnímu stavu. Největší význam ale lze asi přičítat počátku používání elektrických kamen, díky nimž se možnost saunování závratným tempem rozšířila.
Dnes má sauna miliony příznivců, kteří si s její pomocí upevňují kondici a udržují pevné zdraví. Ke známým osobnostem praktikujícím tuto metodu péče o tělo i duši u nás už pár desítek let patří například básník, překladatel, dramatik, publicista Ludvík Kundera, který letos oslaví své devadesátiny.
Snad ve všech zemích, kde našlo finské saunování své místo, existují sauny veřejné i soukromé, výrobci nabízejí obrovskou škálu prototypů i možností individuálních návrhů saunových staveb a kabin i jejich vnitřního vybavení. Použití dřeva a jednoduchost celého zařízení přitom pomáhají uchovat alespoň zčásti dávnou prostotu jejich finských pravzorů.