Dá se říci, že tradice sklářské tvorby jako svébytného výtvarného umění se zrodila právě u nás a že ji před necelým půlstoletím světu poprvé představil právě René Roubíček, který 21. ledna 2007 oslavil své pětaosmdesátiny.

Na světové výstavě Expo v Bruselu totiž v roce 1958 způsobila senzaci jeho rozměrná abstraktní prostorová kompozice pracující s kovem a sklem, za kterou si odtud odvezl Grand Prix. Díla posouvající sklářství k volnému umění začal ale vytvářet už koncem 40.let minulého století. Během své tvůrčí dráhy, která probíhá v symbióze s manželkou, rovněž sklářskou výtvarnicí Miluší Roubíčkovou, proslul zcela svobodným přístupem k tvorbě - vytváří monumenty i komorní objekty, sklo využívá jako sochařský materiál i pro tvorbu součástí interiérů, je rovněž autorem lustrů, světelných kompozic a skleněných vitráží. Po celou svou tvůrčí dráhu spoléhá na kvalitu a vlastnosti hutního, za žhava u pece tvarovaného skla. Jeho láska k džezu (sám hraje na klarinet) mu byla inspirací k vytvoření hravých variací skleněných hudebních nástrojů.

Po Bruselu své skleněné plastiky a objekty René Roubíček vystavoval mj. také na Expo v Montrealu 1967 a Expo v Osace 1970, na bienále v Sao Paulu, v roce 1969 dostal zlatou medaili na mezinárodním veletrhu řemesel v Mnichově. Jeho díla jsou zastoupena v řadě světových galerií - v Londýně, v Paříži, v Düsseldorfu a dalších.