Méně známým faktem je, že s výrobou jiné textilní hračky začala už předtím Steiffova teta Margarete. Byla to schopná a statečná dáma, která jako malé dítě onemocněla obrnou, ochrnula na obě nohy a celý život se potýkala s bolestmi pravé ruky. Přesto od svých 17 let pracovala v krejčovské dílně svých starších sester a později vedla svůj vlastní podnik. Tady šila mj. malé vycpané textilní slony - původně šlo o jehelníčky, ujaly se ale brzy jako oblíbené hračky.

Původce plyšového medvídka, Margaretin synovec Richard Steiff byl talentovaným návrhářem, který studoval ve Stuttgartu a v Anglii. Do Margaretina podniku vstoupil v roce 1897, svého medvěda “55PB” navrhl v roce 1902 a o rok později ho představil návštěvníkům veletrhu v Lipsku, kde si hračky všiml jakýsi prozíravý americký obchodník, který objednal prvních 3000 kusů pro trh za mořem.

Existuje psychologická teorie, podle níž právě tato plyšová hračka na začátku minulého století sehrála důležitou úlohu v prosazení názoru na rovnost pohlaví. Plyšáčci učinili na začátku minulého století přítrž dosavadnímu přísnému dělení hraček na chlapecké (cínoví vojáčci, koníčci, šavličky) a dívčí (panenky, nádobíčko a pokojíčky). Vítaným obohacením byl medvídek  pro děvčátka, k jejichž dosavadním panenkám se docela dobře hodil, představoval ale tvora daleko přítulnějšího. Právě pro tu přítulnost však plyšový medvídek vnesl především nový prvek do chlapeckého hraní, aniž by hochům ubral na povinné dosud „mužnosti“.

 

Malí mužové tak konečně přestali být lovci a stali se z nich ochránci zvířat. Ne náhodou ostatně dostala nová hračka v USA, kde se neuvěřitelně rychle rozšířila, jméno po prezidentu Theodoru Roosweltovi (Teddy). Rooswelt byl znám svým ochranitelským vztahem přírodě a k jeho jménu se navíc vztahuje příhoda, v níž rezolutně odmítl zastřelit medvěda, kterého mu na jakémsi neúspěšném lovu přivedli snaživí organizátoři. Tato příhoda byla zveřejněna v tisku a zaujala jistý ruský emigrantský pár. Pro svůj malý obchod v Brooklynu začali vyrábět malé vycpané hadrové medvídky a prezidenta požádali o povolení pojmenovat nový typ hračky Teddy Bear. Prezident souhlasil a tento název byl v USA jen o málo později rozšířen i na medvídky, kteří se sem dostali od zmíněného německého výrobce.

Tohoto přítulného medvídka dnes vyrábí v Moravské ústředně Brno

A tak se dá bez nadsázky říci, že na začátku dvacátého století byl svět z jakéhosi tajemného důvodu připraven na nový druh hračky, že právě tehdy nazrála doba, kdy měl plyšový medvídek a posléze bezpočet jeho vycpaných příbuzných vstoupit do historie.

 

K sortimentu medvídků všude na světě časem přibývala další zvířátka a postavičky a po celém světě se postupně také rozšiřovala a  narůstala jejich výroba.

 

Zatímco před více než sto lety představovala plyšová zvířátka revoluční změnu, dnes s nástupem mechanických hraček a počítačových her by se mohlo zdát, že nás obracejí spíš k minulosti. Všimněte si ale, že štěkající, mňoukající či čurající plyšová zvířátka zůstanou brzy ležet v koutě nepovšimnuta. Pokud se porouchají, je to jako když se porouchá věc, zatímco utržené ucho nehybného a němého plyšáčka představuje zranění. Mechanické hračky nejezdí v batůžcích dospívajících dětí do světa, nedají se dát pod polštář, nepředstavují vzpomínky na rodiče nebo kamarády. V moderním světě se tak plyšová hračka stala dobrou připomínkou skutečnosti, že ačkoli se během staletí děti hodně změnily, jejich citové potřeby zůstávají v podstatě stejné.