Od doby, kdy se díky pozornosti botaniků a šlechtitelů začala usazovat v Evropě (byl to přelom 18. a 19. století), vznikly na základě křížení nejrůznějších druhů četné hybridy. Dnes prodávané rostliny se liší nejen barvou a tvarem květů, ale také způsobem růstu, velikostí a kvetením. Existují odrůdy bylinné i zdřevnatělé, nízké v květináčích či truhlících, převislé, můžeme si zakoupit fuchsie s kmínky ve velkých hrnkových nádobách, dokonce i mrazuvzdorné jako keře třeba na balkon či přímo do zahrady, kde lze fuchsie pěstovat ve volné půdě. Většinou však pěstujeme fuchsie doma.
Když tuto rostlinu umístíme na stanoviště, které jí poskytne lehký stín, tak většinou bohatě a dlouho pokvete. Co nesnáší, je přímé slunce. Zeminu musíme udržovat stále vlhkou, substrát nesmí přeschnout a během růstu je zapotřebí květinu přihnojovat, a to i dvakrát týdně, nejlépe tekutým hnojivem.
Většinu fuchsií je zapotřebí sestříhávat, aby měly pěkný tvar a nevyrostly slabé do nežádoucí výšky. Pro tento zásah je nejvhodnější dobou jaro, ale nepěkné dlouhé výhonky můžeme zkrátit kdykoli a použít je pro množení, jelikož fuchsie si snadno namnožíme řízky, které zakoření jak ve vodě, tak ve směsi rašeliny a písku. Ostříhané zmlazené fuchsie roste hustěji a bohatě kvetou.
V zimě vyhovuje fuchsii teplota od 6 do 10 stupňů Celsia. To také znamená, že i zálivka bude omezená, právě taková, aby rostlina nevyschla. Na jaře ji přesadíme do vzdušného substrátu, který je propustný, s převahou rašeliny.
Křehké lístky fuchsií často lákají molice, mšice nebo svilušky. Zejména tam, kde nemá rostlina dostatečný proud čerstvého vzduchu. Proti těmto cizopasníkům uplatníme některý z prodávaných postřiků, pomáhá však i sprchování, déšť a vítr.