Existují však i jiřinky kaktusovité, náhrdelníkovité, leknínovité a dekorační. Jejich nízké druhy se pěkně vyjímají jak v truhlících, tak ve větších nádobách. Vysoké druhy jsou nejkrásnější na zahradě. Všechny kvetou až do podzimu – v barvách bílé, žluté, oranžové, růžové, červené, fialové, purpurové a v jejich odstínech.

Jiřinka pochází z Mexika, odkud se dostala do Evropy v roce 1784. Zpočátku se uchytila ve Španělsku, avšak o sto let později byla již rozšířená prakticky po celém světě.

Výška květin se pohybuje v rozmezí od 20 cm do 2 metrů. Nízké druhy můžeme pěstovat za okny na římse, vysoké potřebují na zahradě oporu. Při splnění minima požadavků je můžeme pěstovat na jednom místě řadu let.

Jelikož jsou jiřiny citlivé na mráz, neměly by na záhon přijít dřív než na konci května. Podmínkou pro jejich úspěšné pěstování je vhodné stanoviště, které má být slunné a chráněné před větrem. Na půdu nejsou náročné, daří se jim v obyčejné, dobré zahradní zemině, ale i v jílovité nebo písčité půdě. Sázíme-li hlízy, před výsadbou jejich trsy rozdělíme. Dříve je však po vynesení ze sklepa, kde přezimovaly, umístíme v bedničce nebo v krabici v teplejší místnosti. Lehce je zasypeme zeminou nebo rašelinou a opatrně zalijeme. Vyvazujeme je ke kolíkům a často okopáváme. V parných dnech bychom je měli zalívat i dvakrát denně. Během vegetačního období jiřiny přihnojujeme. Jakmile přejde nadzemní část rostlin první mrazík, hlízy vyryjeme, necháme oschnout a do jara uschováme v písku nebo rašelině tak, aby nevyschly nebo naopak neshnily.

 

Nejjednodušší způsob množení jiřinek je dělením silných hlíz, mohou se však množit i pomocí řízků či semeny.