Listy stálezelených listnáčů mají často zajímavou strukturu. Zvlněné kožovité, lesklé a na okrajích ostnaté listy má cesmína (llex aquifolium). Pochází ze Středozemí a v zahradách dorůstá až do výšky 5 m. Vynikne nejen ve skupinách a v popředí světlejších jehličnanů, ale i jako solitér na trávníku. Také cesmínu podobně jako skimii nebo mahónii dekorují atraktivní plody. Červené peckovice setrvávají na rostlině často během celé zimy a jsou oblíbenou vánoční dekorací i potravou pro ptáky. Kromě zelenolistých kultivarů jsou známy i žlutě panašované kultivary "Aueromarginata" a "Golden van Tol" či bíle panašované kultivary "Argenteomarginata". Jen 2m vysoká a hustěji olistěná je cesmína vroubkovaná (llex crenata), původem z Japonska, která habitem připomíná spíše zimostráz. Tento druh výborně vynikne hlavně ve větších skalkách a v předzahrádkách.
Mezi rozšířené stále zelené rostliny patří různé druhy dřišťálů s množstvím trnů. Jsou hustě rozvětvené a mají žlutooranžové květy umístěné ve střapcích. Na rozdíl od opadavých druhů mají nápadné modré plody. Dřišťál lze v zahradě umístit i na sušší místa. Nejrozšířenějším druhem je dřišťál Juliin (Berberis julianae), který dorůstá až do výšky dva metry. Má kožovité a pichlavé listy ve tvaru kopí, které se u některých kultivarů přes zimu zbarví do červena. Dřišťál Juliin vynikne hlavně v menších či větších skupinách. Vzhledem k hustému rozvětvení ho lze použít i do volně rostoucích živých plotů a lze ho tvarovat. Vzrůstem je menší dřišťál bělolistý (Berberis candidula) s výškou jen do 50 cm. Je otužilejší a hodí se hlavně do skalek a na okraje záhonů s jehličnany. Oblibu si získala i střemcha (Laurocerasus) a hlohyně (Pyracantha coccinea), kterou na podzim zdobí oranžovo-červené plody. Často se vysazuje i nenáročný zimostráz (Buxus sempervirens). Kromě živých plotů je vhodný i na vytváření solitérů tvarovaných do zajímavých geometrických forem. Pomocí stálezelených dřevin lze v zahradě zakrýt nevzhledné kouty nebo zdi. Nesmíme zapomenout na to, že do kategorie stálezelených dřevin patří i efektní rododendrony. Rododendrony podobně jako jiné druhy stálezelených dřevin vynikají hlavně ve skupinách, případně v kombinaci s jinými podobnými stálezelenými dřevínami, jako jsou píerisy (Pieris floribunda), leukotoe (Leucothoe) nebo kalmie (Kalmia latifolia).
Dopřejte jim vlhko a kyselejší půdu
Stálezelené dřeviny se vysazují s kořenovým balem v jarních nebo brzkých podzimních měsících. Je třeba vysazovat je na chráněná polostinná místa pod hluboko kořenící dřeviny, které jím nebudou odebírat potřebnou vláhu. Ideální je, když se v jejich blízkosti nacházejí staré zdi. V blízkosti mělce kořenících dřevin lze vysazovat jen vřesy a vřesovce. Pro tyto rostliny je nevhodný hluboký stín, kde špatně vyzrávají jejich letorosty. Téměř všechny uvedené druhy upřednostňují přiměřeně vlhkou půdu s kyselou reakcí, nesnášejí přemokření a chudé písečnaté půdy. V takovýchto podmínkách roste jen velmi málo druhů. Pro tyto listnáče je důležitá závlaha i během bezmrazých zimních dnů. Půdu v okolí stále zelených dřevin je dobré mulčovat kůrou. Nemělo by se zapomínat ani na zimní přikrývku (nahrnutím listí), hlavně v případě mladších exemplářů a v oblastech, kde napadne málo sněhu. Pomocí stále zelených listnáčů lze zajímavě dotvořit každou okrasnou zahradu. Bez přítomnosti této skupiny dřevin bude od listopadu do března určitě působit smutněji. V zimním období jsou v zahradě stále zelené listnáče spolu s jehličnany opravdovými zelenými poklady.
Převzato z časopisu Home 1/2005
Obsah nejnovějšího čísla časopisu Home najdete zde
