Roční spotřeba na vytápění je v Česku u nízkoenergetických domů na úrovni 60 procent proti v současnosti běžně realizované výstavbě, což odpovídá zhruba spotřebě mezi 6,2 až 7,8 m3 zemního plynu na metr čtvereční vytápěné plochy za rok.
Projekt energeticky úsporného domu by mj. měl řešit vhodné umístění na pozemku včetně orientace ke světovým stranám a pamatovat na vzduchotěsnost obvodových konstrukcí, aby spotřeba energie na vytápění byla optimální. Projektant musí pamatovat na větrání, které je stanoveno hygienickými normami. Jde o to, zda používat systémy se zpětným získáváním tepla nebo větrat přirozeně.
K nízkoenergetickým zdrojům patří tepelná čerpadla, sluneční kolektory, biotermální energie, energie ze vzduchu a samozřejmě jejich kombinace. Poslední trendy při konstrukci větrání jsou takové, aby fungovalo především větrání přirozené. Teprve v okamžiku, kdy přestává být účinné, čidla zapínají nucenou soustavu – větrání ventilátory, případně se zpětným získáváním tepla. Ve všech případech by se měly nové budovy stavět z architektonického a tepelného hlediska tak, aby se všechny systémy vzájemně doplňovaly. Podle odborníků je vždy lépe investovat do pasivního systému chlazení, používat venkovní žaluzie a orientovat objekty tak, aby se dala využívat solární energie především v zimním období, v létě by se neměly vnitřní prostory přehřívat.
Přestože náklady jsou ve fázi výstavby vyšší, toto navýšení se v budoucnosti několikanásobně vrátí. Úspory energie v sektoru budov pro bydlení a veřejnou správu jsou prioritou evropské strategie udržitelné konkurenceschopnosti a bezpečné energetiky. Cílem je snížení energetické spotřeby o 20 procent do roku 2020. Evropský akční plán energetické účinnosti ukládá dosažení úspor energií v bytovém sektoru až o 27 procent a v budovách veřejné správy o 30 procent.
