V pohraničí s Německem se začala formovat Sudetoněmecká strana pod vedením Konráda Henleina, kterou volili do parlamentu více jak dvě třetiny německýho obyvatelstva. Pokus o autonomii se nezdařil a Hitler pod pohrůžkou války žádal všecky okresy s více než 50 % německého obyvatelstva. Po zradě spojenců v podobě Mnichovské konference muselo Benešovo Československo podstoupit Německu asi třetinu svého území s vyspělým průmyslem a obrannou linií. Čeští obyvatelé se mohli ze Sudet vystěhovat. O půl roku později, 15. března 1939 v 6 hodin ráno, bylo zahájeno obsazení zbytku českých zemí německou armádou a vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.
Po válce byli zase Němci ze Sudet, stejně jako ze zbytku republiky, vysídleni. Do pohraničí byli pozváni krom Čechů také slovenští Romové. Avšak obrovská část Sudet zůstala dodnes prázdná a opuštěná.
Shodou okolností jsem se do jedné takové hraniční vesničky dostal. Hned po příjezdu mě zaujala absolutní absence obyvatelstva. Vesnice to byla velká, pomalu městys, ale nikdo v ní. Tolik opuštěných staveb na km2 jsem ještě neviděl. Úplné město (tedy vesnice) duchů.
Za zmínku jistě stojí, že se v této oblasti konala 11. září roku 1944 letecká bitva, jedna z nejtěžších nad evropským kontinentem, při které bylo sestřeleno více než 50 strojů.
Byl to takový urbexácký ráj, opuštěné tady bylo kde co. Hospodářské budovy, zvonička, diskotéka, domy, obchody, dokonce i kostel a ostatní budovy na náměstí. Na pár domech byly ještě dodnes patrné německé nápisy. Některé obyvatelné budovy byly alespoň částečně zrekonstruované - avšak chudoba a špatné podmínky k životu tu jsou vidět stále.
K samotnému průzkumu nedošlo, neměl jsem čas ani potřebné vybavení. Pár fotek jsem ale udělal. A tak tu přikládám smutný pohled na místa nadřazování, pomsty a neshody dvou národů…
Po válce byli zase Němci ze Sudet, stejně jako ze zbytku republiky, vysídleni. Do pohraničí byli pozváni krom Čechů také slovenští Romové. Avšak obrovská část Sudet zůstala dodnes prázdná a opuštěná.
Shodou okolností jsem se do jedné takové hraniční vesničky dostal. Hned po příjezdu mě zaujala absolutní absence obyvatelstva. Vesnice to byla velká, pomalu městys, ale nikdo v ní. Tolik opuštěných staveb na km2 jsem ještě neviděl. Úplné město (tedy vesnice) duchů.
Za zmínku jistě stojí, že se v této oblasti konala 11. září roku 1944 letecká bitva, jedna z nejtěžších nad evropským kontinentem, při které bylo sestřeleno více než 50 strojů.
Byl to takový urbexácký ráj, opuštěné tady bylo kde co. Hospodářské budovy, zvonička, diskotéka, domy, obchody, dokonce i kostel a ostatní budovy na náměstí. Na pár domech byly ještě dodnes patrné německé nápisy. Některé obyvatelné budovy byly alespoň částečně zrekonstruované - avšak chudoba a špatné podmínky k životu tu jsou vidět stále.
K samotnému průzkumu nedošlo, neměl jsem čas ani potřebné vybavení. Pár fotek jsem ale udělal. A tak tu přikládám smutný pohled na místa nadřazování, pomsty a neshody dvou národů…
Foto: ScouT, kompletní fotogalerie
Přečtěte si další články blogera ScouTa:
Na opuštěných stavbách mě baví příběh, říká explorer ScouTScouT bloguje: Hošnova vila