Jak vypadá náš typický den?
Brzy ráno zvoní budík, rychle se nasnídáme a vyrážíme do práce či do školy, v poledne obvykle následuje půlhodinka na oběd a v pozdním odpoledni se vracíme domů. V případě, že jsme školou povinní, tak nás čeká maraton domácích úkolů a zájmových kroužků. V případě, že jsme pracující nás čeká starost okolo domu, příprava večeře atd. Na pomyslné "užívání si života" už častokrát moc času nezbývá. Tak nějak v mých očích vypadá realita v mnoha českých rodinách.
O pár kilometrů jižněji
Zkusme se společně podívat, jak taková realita může vypadat v již zmiňovaném Španělsku. Ráno začíná pomaleji, školní den obvykle začíná okolo deváté hodiny ranní. Ve stejný čas se také začíná pracovat v mnoha firmách. Okolo druhé hodiny odpolední nastává přestávka na oběd, která obvykle trvá minimálně hodinu. K večeru se rodiče a děti setkají doma a společně povečeří. Čas večeře nastává okolo deváté hodiny, vždyť není kam spěchat, ráno se tak brzy nevstává… Po pracovním týdnu přichází víkend, který je třeba si náležitě užít. Typický víkend španělské rodiny vypadá tak, že se setkají s ostatními rodinnými příslušníky, obvykle v jedné z restaurací. Rodina a sdílení je totiž pro Španěly vše. Opět můžeme vidět, že se nikam nespěchá a dlouze debatuje. Děti okolo vesele pobíhají, vřískají a velkolepě stolují. Nikdo je tu ovšem neokřikuje. Jsou to přece děti…
Vše má rub i líc
Španělský postoj k životu se může zdát až idylický. Jak ale jistě všichni dobře víme, nic na světě tak úplně idylické není. Na rozdíl od Španělů v naší zemi nebojujeme s vysokou nezaměstnaností, špatnou kvalitou vzdělávání či cizích jazyků. Co ale slouží Španělům ke cti je fakt, že se více usmívají, mají větší radost ze života a více si váží malých obyčejných každodenních radostí. To bychom se od nich měli naučit nebo se o to alespoň pokusit. Sama ale vím, jak těžké to je. Zkouším to každoročně a vždy se většinou tak za týden vracím zpět do zajetých českých kolejí.