Sedmdesát divů světové architektury

Časově je zachyceno přibližně posledních patnáct století – od chrámu Hagia Sofia v Istanbulu až po Přehradu Tří roklí na čínské řece Jang-c´-ťiang. Tyto stavitelské zázraky jsou představeny v sedmi kapitolách podle typů - od chrámů, mešit a svatyní přes hrady a paláce, veřejné budovy, věže a mrakodrapy, dopravní stavby, kanály a přehrady až po kolosální sochy. Popisy velkolepých děl jsou srozumitelné i laikům a díky tomu, že zasazují jejich vznik do kulturně-historických a sociálních souvislostí, přinášejí zároveň  obraz epochy,  kterou zachycují – vlastně i tím, že Afriku, kde před tisícovkami let vznikly pyramidy, reprezentuje jediná stavba (Suezský průplav). 

Vznik a existence vybraných staveb je spjata s řadou zajímavostí, o kterých se tu rovněž dočtete – dovíte se např. jak byl uprostřed přeplněného New Yorku vztyčen mrakodrap Empire State Building, či jak může visutý most Akaši Kaikjó dlouhý 3910 metrů vzdorovat tajfunům a zemětřesením obvyklým v oblasti  Akašského průlivu.
Znamenají nové technologické možnosti, že „divy světa“ se v architektuře a stavebnictví stanou něčím docela obvyklým? Neil Parkyn, který tuto architektonickou procházku patnácti stoletími a napříč světem uspořádal, k tomu v úvodu píše: „Nové materiály samy o sobě nepovedou k novým divům architektury. Tak tomu nikdy nebylo. V minulosti průkopníci inženýrského stavitelství a architektury používali často zcela tradiční a osvědčené materiály, ale spojovali je efektním způsobem. Nyní žijeme ve věku, kdy je technicky proveditelné cokoliv – ale za nějakou cenu. Výškové stavby se mohou tyčit výš, střední oblouky mostů se mohou ještě trochu prodloužit a tunely mohou vést o několik kilometrů dál, ale nakonec jsou tu velmi hmatatelná omezení daná náklady, programem výstavby nebo – což je pravděpodobnější – konečnou užitečností.“