Vilu jsem si vyhlídl již dávno. Našel jsem fotku kdesi na netu a vztyčil si cíl. Dostat se k tomu bazénu, ze kterýho je výhled na půlku Brna.
Plánoval jsem to jako nějakou polovojenskou akci. Teď mi přijde vtipný, co jsem všechno sledoval, jak jsem se připravoval, ale – bezpečnost musí být vždycky na prvním místě. V tomto si počínám možná až pedantsky než většina urbexerů, ale co. Taky se mi zatím nikdá nic nestalo.
Sešlo se nás tenkrát celkem šest, na poslední chvílu mi většina borců odřekla. Rozdal jsem úkoly a vyrazil. Areál jsme obešli a vytipovali si vstup hlavní branou. Byla totiž vypáčená a otevřená. Vila mě okamžitě učarovala. Původně to byla snad německá škola, pak výletní hostinec. Na začátku 90. let ji koupil Rudolf Hošna, nechvalně proslulý brněnský podnikatel. Přestavil ji na honosnou vilu, známku luxusu. Hošnův známý uvedl, že měl peníze narvané i v matraci.
![]()
![]()
Hošna zakládá firmy, produkuje film Trhala filaky dynamitem, který mnozí označují za odpad. Obchody s auty se nedaří, peníze nejsou, problémy s mafií, navíc nedokáže splácet dluhy. Utekl na Slovensko, byl ale vydán zpět a odsouzen na 8 let. Po dlouhých tahanicích přešla vila na jeho manželku, která však utekla s svým milencem do USA a vilu s přilehlými pozemky bezmála za 19 milionů korun ponechala svému osudu.
Počínali jsme si s největší opatrností. Bál jsem se fotopastí, navíc podle štítků objekt nedávno zabezpečila bezpečnostní firma. Šátky na tvář, černé brýle a jde se na to. Do ruky jsem si vzal radši kus trubky a šel.
![]()
![]()
![]()
K mé velké radosti jsem našel bazén takřka ihned. Pak jsme vešli do samotného „Hošnova impéria“. Obcházel jsem patro po patře, místnost po místnosti. Že jich taky bylo.
Můj první dojem by se dal popsat asi takto – „všechno rozkradený“. Dokonce i ten krb v přízemí někdo odnes. U něj jsme našli nějaký papíry. Asi od firmy, která to tam spravovala. Tedy, zadělala rozmlácený okna a odstranila graffiti. Začalo se proslýchat, že Hošnu pustili z vězení a s vilou se bude něco dít. Neděje.
A tak jsme objevovali zašlou slávu porevoluční éry. Krytý bazén s výhledem na půlku Brna, který už dnes rozhodně není krytý, koupelnou o velikosti studentského bytu, kůží vykládané točité schodiště přes tři podlaží.
Sochy na budově, parodující známá díla, ještě zůstaly celé. Dokonce jsem objevil jediné nerozbité okno. I to majestátní schodiště, vedoucí z přízemí až do třetího patra, někdo dole rozmlátil. Radiátory odnešené, vytrhaná elektrika ze zdí, žádné dveře. Každý odnes, co se mu hodilo.
Dnes tu zůstala jen vířivka. Samozřejmě rozbitá, odnést se nedala. A taky zásuvky na stropě, pravděpodobně na discokouli, které odkazují na bujaré slavnosti a večírky.
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Cestou zpátky jsme se zastavili v altánu, který ještě jakž takž držel po hromadě. Pořídili jsme památeční selfie a protože jsme vytušili, že tady nejsme sami, odebrali jsme se dírou v plotě do nedalekého lesíka a pak zpět do bezpečí a anonymity velkoměsta.
ScouT
Plánoval jsem to jako nějakou polovojenskou akci. Teď mi přijde vtipný, co jsem všechno sledoval, jak jsem se připravoval, ale – bezpečnost musí být vždycky na prvním místě. V tomto si počínám možná až pedantsky než většina urbexerů, ale co. Taky se mi zatím nikdá nic nestalo.
Sešlo se nás tenkrát celkem šest, na poslední chvílu mi většina borců odřekla. Rozdal jsem úkoly a vyrazil. Areál jsme obešli a vytipovali si vstup hlavní branou. Byla totiž vypáčená a otevřená. Vila mě okamžitě učarovala. Původně to byla snad německá škola, pak výletní hostinec. Na začátku 90. let ji koupil Rudolf Hošna, nechvalně proslulý brněnský podnikatel. Přestavil ji na honosnou vilu, známku luxusu. Hošnův známý uvedl, že měl peníze narvané i v matraci.
Hošna zakládá firmy, produkuje film Trhala filaky dynamitem, který mnozí označují za odpad. Obchody s auty se nedaří, peníze nejsou, problémy s mafií, navíc nedokáže splácet dluhy. Utekl na Slovensko, byl ale vydán zpět a odsouzen na 8 let. Po dlouhých tahanicích přešla vila na jeho manželku, která však utekla s svým milencem do USA a vilu s přilehlými pozemky bezmála za 19 milionů korun ponechala svému osudu.
Počínali jsme si s největší opatrností. Bál jsem se fotopastí, navíc podle štítků objekt nedávno zabezpečila bezpečnostní firma. Šátky na tvář, černé brýle a jde se na to. Do ruky jsem si vzal radši kus trubky a šel.
K mé velké radosti jsem našel bazén takřka ihned. Pak jsme vešli do samotného „Hošnova impéria“. Obcházel jsem patro po patře, místnost po místnosti. Že jich taky bylo.
Můj první dojem by se dal popsat asi takto – „všechno rozkradený“. Dokonce i ten krb v přízemí někdo odnes. U něj jsme našli nějaký papíry. Asi od firmy, která to tam spravovala. Tedy, zadělala rozmlácený okna a odstranila graffiti. Začalo se proslýchat, že Hošnu pustili z vězení a s vilou se bude něco dít. Neděje.
A tak jsme objevovali zašlou slávu porevoluční éry. Krytý bazén s výhledem na půlku Brna, který už dnes rozhodně není krytý, koupelnou o velikosti studentského bytu, kůží vykládané točité schodiště přes tři podlaží.
Sochy na budově, parodující známá díla, ještě zůstaly celé. Dokonce jsem objevil jediné nerozbité okno. I to majestátní schodiště, vedoucí z přízemí až do třetího patra, někdo dole rozmlátil. Radiátory odnešené, vytrhaná elektrika ze zdí, žádné dveře. Každý odnes, co se mu hodilo.
Dnes tu zůstala jen vířivka. Samozřejmě rozbitá, odnést se nedala. A taky zásuvky na stropě, pravděpodobně na discokouli, které odkazují na bujaré slavnosti a večírky.
Cestou zpátky jsme se zastavili v altánu, který ještě jakž takž držel po hromadě. Pořídili jsme památeční selfie a protože jsme vytušili, že tady nejsme sami, odebrali jsme se dírou v plotě do nedalekého lesíka a pak zpět do bezpečí a anonymity velkoměsta.
ScouT
Foto: ScouT, kompletní fotogalerie