Případ zpívající pyromanky

Malé domácí katastrofy

Chata na Českomoravské vysočině, uprostřed lesa a z dosahu civilizace, je pro někoho,  jako jsem já, obrovským přínosem. Žijíc v zahraniční, kde se chatařský syndrom nevyskytuje, je pro mne tato možnost prchnout před e-maily, telefonáty a stupidními televizními pořady přímo nedocenitelná.

Cítila jsem to tak i jednoho propršeného říjnového dne roku 2005, kdy voňavé teplo z krbu lákalo k posezení, četbě a muzicírování. K tomu ještě vypadla elektřina, takže jsem vytáhla zaprášené petrolejky a svíčky. I do koupelny, kde by člověk mohl zakopnout o zbytečné rohože a kbelíky mé matky, jsem postavila zbytek vánoční svíčky.

Vytáhnu kytaru a pokouším se vyvolat v paměti písničky mého mládí. Flower power, Bob Dylan, Janis Joplin. Právě pracně předvádím svému muži "Like a rolling stone", když se ozve slabá rána. Je neuvěřitelné, že na chatě v hlubokém lese můj zpěv doprovází zvuková kulisa. Zpívám hlasitěji, zase rána, teď ještě hlasitěji. Následuje kouř. Můj muž ale na moravská lesní strašidla neuvěřil a vystřelil do předsíně.

"Rychle, vypadni!" V předsíni a v koupelně stály plameny ve výši mé postavy.

"Ježišmarja, jestli ta chata vyhoří, tak to má matka nepřežije. Mobil tady nefunguje, požárníci se sem nedostanou." Hlavou mi probíhají všechny filmy s požáry. "Žádná voda, jen oheň udusit. Deky, polštáře, ubrusy." Můj muž tluče tlustou dekou do ohně v koupelně. Jako svatý Jiří v boji s drakem.

Po dvou hodinách jsme požár uhasili. Koupelna celá černá, díky bohu ale na rozdíl od chaty zděná. Plíce plné kouře. Máme asi lehkou otravu, ale nač si s tím dělat starosti. Stejně by se sem za námi nikdo nedostal.

"Co se to vlastně stalo?" pípám chraplavým hláskem. "Zřejmě vyletěl do povětří ten chemický záchod," odvětí věcně  můj muž.

Po týdnu malování a oprav jsme se odhodlali nehodu ohlásit matce. Hned jsme také koupili hasicí přístroj a učili ji s ním zacházet. Při našem dalším šetření jsme se dověděli, že z chemického WC mohou vystupovat zápalné plyny, takže se v jeho blízkosti v žádném případě nesmí manipulovat s otevřeným ohněm. Prodavač v Brně ovšem matce tvrdil, že možnost vzplanutí záchodu je vyloučena.

Takže to asi přece jen bylo tou písní.

Píše se rok 2014. Právě jsem se přestěhovala a užívám si moderně zařízené kuchyňky. Naplním myčku na nádobí, zapnu a jdu se sprchovat. V 11 hodin večer miluju tento obřad. Stojím pod sprchou a už si zase něco notuji. Píseň tentokrát doprovází lehké pípání. Jsem už v letech a jako učitelka trpím nemocí z povolání - jsem nedoslýchavá. Pípání nepřestává. "Sakra, to je přece detektor kouře." Vyběhnu ze sprchy, vrazím do kuchyně: Déjà vu - chata. Plameny ve výšce mé postavy. A zase stejný postup. Deky, polštáře, ubrusy. Hasím myčku, když slyším požárníky. Udatný mladý soused vykopl jediným pokusem dveře do bytu a vytahuje mě ven. Požárníci hasí pěnou, policie sepisuje protokol. "No, teoreticky se může vznítit každy elektrický přístroj," utěšuje mě požárník. Neodvažuji se namítnout, že chemický záchod elektrický není. Teoreticky se patrně může vznítit cokoliv.

Asi budu muset přestat zpívat.


bydlinekNová soutěž pro blogery

Dvěma humornými i dramatickými zážitky, o které se s námi podělila paní Sylvie Hansen, jsme zahájili blogerský cyklus Malé domácí katastrofy.

Stala se také vám nehoda, která narušila hladký chod vaší domácnosti a na kterou se s odstupem času díváte spíš s úsměvem, i když zrovna netoužíte si něco podobného zopakovat? Napište nám do redakce o své zkušenosti a přiložte k textu alespoň jednu fotografii. Nejlepší příspěvky budeme v průběhu celého roku 2014 odměňovat zajímavými věcnými cenami.

Své příspěvky zasílejte na adresu blog@bydleni.cz
24.02.2014 | Sylvie Hansen

BYDLENI.CZ Internetový magazín o bydlení a životním stylu. Byty a reality. Katalog firem, produktů a služeb.

REDAKCE BYDLENI.CZ: Kotlářská 5, 602 00 Brno; tel.: 532 154 444; info@bydleni.cz
Provozovatel serveru: ABSTRACT s.r.o.; Kotlářská 5, 602 00 Brno; info@abstract.cz; Tel.: 532 154 444