Snaha méně talentovaných zbavit se silných tvůrčích osobností, které utvářely meziválečnou podobu Brna, našla v tehdejších politických poměrech svou cestu. Mezinárodně uznávaný Bohuslav Fuchs (24.3. 1895 -  18.9.1972) byl spolu s dalšími kolegy z fakulty architektury obviněn z “rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví”, protože své projekty vykazovali jako architektonická díla, takže podle tehdejších zákonů nepodléhala dani. Podle názoru žalobce ale ve skutečnosti architektonickou hodnotu neměla. Z fakulty architektury, která po reformách vysokého školství v 50. letech minulého století zůstala jako součást brněnské techniky zachována mj. právě zásluhou vlivu Bohuslava Fuchse, musel v roce 1958 odejít. V roce 1961 byl odsouzen ke dvěma letům vězení, kterému se patrně vyhnul jen díky tomu, že nespokojený státní žalobce pro něj žádal trest vyšší a mezitím byla vyhlášena amnestie.

Když jsem se po devíti letech docházky se školou loučila, jméno Bohuslava Fuchse bylo očištěno a byl dokonce jmenován národním umělcem. Události z konce prázdnin roku 1968 ale zase běh událostí poněkud pozměnily a osobnostem jeho typu nastávající léta zrovna nepřála.

Školních budov vzniklo v meziválečném Brně několik a na některých z nich měl Fuchs rovněž svůj podíl, ráda bych tedy ještě upřesnila, že škola, kterou připomínám, stojí na Starém Brně, na rohu Křídlovické ulice. V roce 1928  zde naproti řadě nízkých domků (některé z nich pocházely ještě z poloviny 19. století, kdy Křídlovice - německy Grillowitz - byly samostatnou obcí) vyrostla obecná a měšťanská škola chlapecká. Fuchsův projekt navrhoval tuto budovu spojit společnou tělocvičnou a hřištěm s  obecnou a měšťanskou školu dívčí. Ta byla ale dokončena až o 10 let později podle projektu Josefa Poláška.  Po válce zde fungovaly dvě samostatné základní školy, navštěvovala jsem tu Fuchsovu, která byla dostavěna dříve a která měla vchod nikoli z Křídlovické, ale z uličky, která se původně jmenovala Nádvorní, v roce 1960 ale ulici i školu pojmenovali podle sovětské komsomolky a partyzánky Lízy Čajkinové.  Z původních prvků, které dnes už zmizely, mi utkvěly drátěné klece šaten na chodbách před třídami, matná skla v horní části oken ve třídách, pevné dřevěné lavice se šikmou psací deskou a otvorem pro kalamář, z exteriéru to byla typická podoba vedlejších vchodových dveří s prosklenými kruhovými otvory v horní třetině. Takovými se vstupovalo i do školníkova suterenního bytu nebo do prostoru “dílen”, kde žáci měli získat zručnost v práci se základním nářadím. Dnes je na jejich místě počítačová učebna. Nádvorní je zase Nádvorní a komplex budov tvoří jednu základní školu a školu mateřskou s adresou Křídlovická.

Bohuslav Fuchs, rodák ze Všechovic pod Hostýnem, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Kotěry, významného představitele pražské geometrické moderny. Do Brna, ve kterém pak zůstal do konce života, ho v roce 1923 přivedl architekt Jindřich Kumpošt, který vedl městský stavební úřad a hledal spolupracovníky pro tehdejší intenzivní urbanistický a architektonický rozvoj města. K zařazení zdejší architektury do mezinárodního kontextu tak přispěla nejen samotná díla, ale fakt, že o výstavbě Brna v těchto letech rozhodovali lidé jako Fuchs, Jaroslav Grunt, Mojmír Kyselka, Josef Polášek, Jan Víšek, Oskar Poříska nebo uznávaný urbanista Josef Peňáz.

Potkávat se s dílem neobyčejně plodného Bohuslava Fuchse v ulicích Brna (a také v ulicích mnoha dalších měst) bylo samozřejmě možné i v letech, kdy byl perzekuován. Stavby ale začínaly pomalu chátrat. Některé měly později trochu štěstí, některé už ale na mapě Brna nenajdeme, některé chátrají i dnes, některé poněkud změnily podobu a některé necitlivými rekonstrukcemi utrpěly. Ačkoli pohled na město se oproti 80. letům minulého století rozhodně změnil k lepšímu, byla provedena řada pozoruhodných rekonstrukcí  a vznikly také hodnotné nové projekty a budovy, najdeme tu taky stavby a veřejné prostory trestuhodně pokažené, zanedbané či nevratně poškozené. Je ovšem taky třeba si uvědomit, že udržování architektonického dědictví je složité i proto, že pokud mají stavby dále plnit svoji funkci, měly by splňovat  řadu nových nároků, ať už společenských, energetických nebo i bezpečnostích. Je to i otázka soustavného zájmu, a nejen představitelů obce, ale taky veřejnosti. A tak procházka po stopách věhlasného architekta Bohuslava Fuchse, od jehož narození dnes uplynulo 120 let, není vždycky zrovna radostná.

Škoda, že projekt brněnského autobusového nádraží naproti hotelu Grand nebyl nikdy dokončen (uskutečnilo se jen jedno nástupiště chráněné obloukovým zastřešením). Fuchsem navržená nádražní pošta sice teď nevypadá příliš reprezentativně, ale stále slouží svému účelu. O kousek dál jsou lázně na Kopečné (dnes využívané jako lékařské centrum). Na náměstí Svobody se skví sice již nepůvodní, ale reprezentativně vyhlížející zavěšená fasáda banky, kterou Fuchs vytvořil ve spolupráci s Ernstem Wiesnerem. Před vchodem do světově proslaveného hotelu Avion, by ovšem jeden zaplakal. Do dějin evropské architektury vstoupila budova  unikátním řešením interiéru v atypicky úzkém prostoru, do novodobých dějin města Brna vstupuje jako dosud neuzavřená, ale zdá se, že spíš smutná kapitola  o osudu díla, které patří k významnému architektonickému odkazu.

Cestou směrem k budovám Mahenova a Janáčkova divadla narazíme na Dům umění. Stavbě z roku 1911 dal Bohuslav Fuchs po válce odlehčenou funkcionalistickou podobu. Na původní Zemanovu kavárnu v parku u divadla, která bývá označována jako Fuchsova první čistě funkcionalistická stavba, si z dětství vzpomínám jen matně. Původní podobu z roku 1926 změnila už v roce 1937, po válce  chátrala a než byla v roce 1964 zbourána, sídlila tu mateřská škola. V roce 1995 byla dokončena její replika na trochu jiném místě, ta prošla před pár lety znovu opravami a změnila interiér, majitele i název. Nápis Zemanova kavárna a letopočet 1926, který, pokud vím, na původní budově nebyl, ale kolemjdoucím připomínal dobu jejího vzniku a největší slávy, při této příležitosti zmizel.

Řadu dochovaných Fuchsových realizovaných prací najdeme také v brněnských čtvrtích, kde se v období mezi válkami pilně stavělo a nešlo jen o rodinné domy. V Žabovřeskách je to kromě Fuchsova vlastního rodinného domu také například dětský domov Dagmar, ke kterému před několika lety přibylo jedno patro, důležitou stavbou je rodinný dům na rohu Bráfovy ulice, který vznikl jako součást projektu kolonie Nový dům.

V Pisárkách můžeme mj.vidět také na Tesařovu vilu na straně do ulice tvarovanou do přívětivého půlkruhu nebo na budovu někdejší dívčí školy Vesna, na které Fuchs spolupracoval s Josefem Poláškem.

Zajdeme-li se podívat na Fuchsův dosud vysoce oceňovaný pavilon města Brna na výstavišti, cestou odtud na Mendlovo náměstí mineme místo (dnes tudy vede tramvajová trať), kde ještě v 60. letech stála dnes už zapomenutá Fuchsova budova lázní na Rybářské. Jistě, z mnoha různých důvodů nelze zachovávat všechno, co bylo jednou postaveno a v životech měst jsou stavby, které musí ustoupit novým, ale přála bych si, aby tou ustupující nemusela být další z Fuchsových významných prací, jedinečné lázně v Zábrdovicích. Rozsáhlý areál se zimními lázněmi a letními venkovními bazény byl v době svého vzniku mimořádným počinem, jeho stav je ale dnes velmi špatný a perspektiva nákladné rekonstrukce v nedohlednu.

Inu, člověk si uvědomí neúprosnost času a taky, jak úzce je architektura spjata se společností a dobou. Část svého života měl Bohuslav Fuchs a jedna celá generace mladých architektů obrovské štěstí. V ovzduší prvních let samostatného demokratického státu dostali příležitost od 19. století urbanisticky dobře založené město utvářené ovšem dosud především německými staviteli a stavebníky obohatit o nové urbanistické koncepce a řadu moderních staveb vysoké architektonické hodnoty.

Štěstí mělo i samotné Brno, protože navzdory všemu neblahému v něm řada těchto staveb zůstala a celá vzpomínaná éra do jisté míry dodnes ovlivňuje i jeho další vývoj. A také proto, že snad alespoň něco z talentu a úsilí generace reprezentované jmény jako Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Jindřich Kumpošt, Emil Králík, Jan Víšek, Bohumír Čermák, Josef Polášek, Eduard Žáček, Jiří Kroha nebo Josef Kranz zbylo i v celkovém klimatu města.

Fotografie aktuální podoby staveb Bohuslava Fuchse autorka.