Její základní obrysy nám objasnil ředitel pražské ZOO, PhDr. Petr Fejk: "Při vytváření nového konceptu jsme museli zohlednit jak nároky zvířat, tak naše ekonomické možnosti. Proto objekty, které povodeň vydržely a svoje místo u Vltavy si z nejrůznějších důvodů obhájily, zůstaly zachovány. Do konce roku 2002 jsme maximum z nich uvedli do provozuschopného stavu, aby zvířata byla na zimu chráněná. Letos jsme jejich rekonstrukci dokončili. To znamená, že do původního stavu se vrátily pavilony goril, ptáků a kočkovitych šelem. Zcela zničené expozice ve spodní části zahrady jsou nahrazovány novými, nenákladnými a nízkými objekty se snadno evakuovatelnými zvířaty. Dole bude pavilon goril, šelem, ptáků, tučňáků, lachtanů, želv a zimoviště ptáků. Na novou bezpečnější lokalitu se přestěhuje pavilon slonů a prostor po nich se vyplní expozicí s názvem Vodní svět."
Situace po povodních byla komplikovaná v tom, že byly rozestavěné dva pavilony v horní části. Takže se nejen opravují objekty poničené, ale také se dokončují pavilony Indonéské džungle a Afriky zblízka. Nejspecifičtější a naprosto originální, jak ze zoologického tak ze stavebního hlediska, je právě pavilon Indonéské džungle. Je to největší projekt v dějinách všech zoologických zahrad a přináší expozičně úplně nový přístup. Jde v podstatě o obrovský skleník, kde je vytvořena imitace biotopu tak, aby návštěvníci i zvířata měli pocit, že jsou součástí džungle. Ovšem vytvoření a konstantní udržování tohoto umělého prostředí klade velké nároky na stavební konstrukce i na technické vybavení. Navíc vše musí odolávat náporu zvířat.
Ocelová střešní konstrukce tohoto pavilonu má elipsoidní tvar a přes velký rozpon je samonosná, což z ní architektonicky i technicky vytváří velice originální záležitost. Autorem projektu je Ateliér AND pod vedením Ing. arch. Dandy, s nímž spolupracovali Ing. arch. Kosnar a Ing. arch. Ulman. "Dlouho jsme váhali jaký materiál pro zasklení použít a nakonec jsme se rozhodli pro sklo," řekl PhDr. Fejk. "Vzhledem k jeho hmotnosti však šlo o komplikovanou realizaci a ne každá firma byla schopná ji vyřešit tak, aby tvarově vyhověla. Problém byl i se zárukou na hotové dílo, vyplývající z originality střešní konstrukce. Nakonec se generálním dodavatelem pavilonu za zhruba 200 mil. korun stala Skanska CZ, a. s."
Kromě zastřešení je v tomto pavilonu další technická lahůdka -klimatizace, jedna z nejdražších položek rozpočtu. Příliš velké vedro, jedno z největších nebezpečí tohoto objektu, bude navíc eliminováno mechanicky - stínícími zařízeními i výsadbou rostlin, tvořících zastínění pro zvířata. Hodně se také bude mlžit, voda v tomto skupenství by měla vytvářet překážku pro sluneční svit.
"Klimatizace Indonéského pavilonu je specifická a choulostivá v tom, že je určena především pro zvířata. Takže nic nesmíme přehnat a zvířecí obyvatele musíme dlouhodobě pozorovat, abychom zjistili, jestli vše vyhovuje. Může se stát, že umělé prostředí zvířatům ubližuje postupně, na rozdíl od lidí si však neřeknou, zda je jim zima či příliš velké teplo. Je tedy třeba postupovat velice opatrně."
Na střechy objektů v zoologické zahradě je ale kladen ještě jeden nárok, a to na jejich estetické působení. Střecha s prostředím velice souvisí a musí z něj vycházet. "Nechceme si zde vytvářet architektonické pomníky, nýbrž hledáme stavby, které v konkrétní realitě splynou s areálem," říká ředitel. "Pracujeme s přírodními střechami, se zelenými střechami i s kamennými krytinami. Když jde o střechu svrchovaně technickou, pak mě zajímá také tvar, který musí sednout do přírody a vzbuzovat pocit, že tam už sto let patří. Z tohoto pohledu bych vyzvedl pavilony Africký dvůr a pavilon Indonéské džungle, to nejsou střechy, nýbrž urbanistické součásti krajiny." Specifické nároky na každou stavební konstrukci, tedy i střechy, kladou uživatelé objektů. Zvířata jsou velice šikovná, mnohdy rozebírají a rozbíjejí technické prvky. Bylo by tedy chybou si myslet, že budou méně problémová než lidé a že si nebudou si stěžovat, když jim začne střechou zatékat. "Zvířata jsou vůbec nejnáročnější kolaudací, kterou znám. Stavbu si naplánujete, pak tam pustíte zvířata a teprve ona ukáží, jestli jim navržené prostředí vyhovuje. Neexistují na to žádné normy, čísla či pokyny, jako platí v případě lidských staveb. Proto samozřejmě nemůžeme postupovat bez zkušeností z ostatních zoologických zahrad, které mají srovnatelné objekty. Nicméně v konkrétním prostředí pro konkrétní zvířata je stavba vždy originál."
Člověk může z nevhodného prostředí odejít a opustit jej, když mu nevyhovuje. Může si stěžovat tak, že je sjednána náprava a fyzicky se jej závada nedotkne. Ale zvíře je v podmínkách pavilonu zcela bezbranné a pobyt v něm se může bezprostředně dotýkat jeho zdraví. Proto je třeba věnovat jejich budování takovou péči.