Pohled za oceán

Nebezpečí dezinterpretace (špatného čtení) nás ale většinou od studia cizích architektur neodradí. I vzdálenější kultury, než je středoevropská a severoamerická, spolu sdílejí množství situací, otázek a problémů. Pohledy do dálky nabízejí některá řešení a odpovědi. Český architekt se stejně jako americký utkává s rozmary stavebníků a omezenými rozpočty. V české společnosti vládne bílá většina a nebílé minority jsou odsouvány na okraj stejně, jako je tomu v americké společnosti. Vliv médií je stejně ohromující v Česku jako v Americe.
V řadě věcí se ale česká a americká společnost liší. Spojené státy jsou velmoc s rozlohou 9 milionů km2 a jazykem této země se domluví čtvrtina obyvatel planety. Američané se stali vězni vlastního jazyka, neboť praktický důvod, proč by se měli učit jiný jazyk, zmizel. Všechno, co lze říct anglicky, je do angličtiny přeloženo. O tom, co se dá anglicky vyjádřit špatně, se Američan nikdy nedozví.

Spojené státy jsou zemí velkých kontrastů: nesmírného bohatství a zarážející chudoby. Pro zahraniční studenty toužící po vzdělání je dnes Boston podobným magnetem, jako byla pro středověké evropské vzdělance pařížská univerzita. Přitom jsou ve Spojených státech oblasti, kde je nedokončené základní vzdělání mezi mládeží rozšířeným problémem.
Sociální rozdíly jsou v USA mnohem větší a stratifikace mnohem zřetelnější, než jak se doposud vyvinuly v Česku. Prostorová segregace uvnitř amerických měst má striktní pravidla, která jsou pro našince zcela nezvyklá. Od kolonizačních dob je v mysli amerických obyvatel zakořeněna víra v sebe a přesvědčení, že každý drží svůj osud ve vlastních rukou. Snad právě to je příčinou odporu k rovnostářství, zatímco rovnost příležitostí je stále proklamovaným principem. A tak jsou Spojené státy vedle prostorové segregace také zemí „affirmative action“ – pozitivní diskriminace.
Jako každá země mají Spojené státy svou mytologii s jejími paradoxy. Říká se, že typický Američan nikdy nepřijal město za přirozené prostředí, přesto dala Amerika vzniknout jedné z největších metropolí 20. století. Jeffersonův osvícenský sen o svobodných lidech žijících na vlastní půdě sní většina Američanů na předměstích velkých a řídkých suburbií. Mýtem americké divočiny, volné a nedotčené země, neotřásl ani fakt, že už v 19. století byl povrch Spojených států geodeticky rozdělen na čtverce o velikosti jedné čtvereční míle a většina krajiny už byla přetvořena člověkem.

Příležitostně si Spojené státy v záplavě spotřeby připomínají vizionářského ducha, ze kterého se zrodily. Vizionářský duch a ochota experimentovat jim dodnes dává schopnost odpoutat se od současného stavu věcí a představit si, jakými by mohly být. Americká společnost je neuvěřitelná směs černochů, bělochů, přistěhovalců z Asie, sekulárních liberálů (kteří zrovna prohráli v prezidentských volbách), konzervativních křesťanů, židů a nepřeberného množství dalších etnik a vyznání.
Podle pravidel, které řídily osudy národnostních států, se měly Spojené státy už dávno rozpadnout. Ale Spojené státy národnostním státem nejsou a jejich pokus o společnost mnohosti – plurality – pokračuje dál. Odlesk tohoto pokusu je snad vidět i na projektech představených v tomto čísle a na odlišnosti cest, pomocí kterých hledají vlastní vztah k dnešku.
Vzdálenost nejen geografická nám nabízí odstup, který od vlastní společnosti v horizontu každodenních starostí těžko získáváme. Pohled do vzdálené kultury může být jako pohled do zrcadla, které nám umí ukázat čím nejsme – ať už nedopatřením, z vlastní volby nebo jen prozatím.