Jsou vlastně důkazem, že i záměr uspořit může vnést do architektury estetický prvek, který ani po staletích neztratí na přitažlivosti. Cílem vytvoření hrázděného zdiva původně totiž bylo omezit spotřebu kvalitního stavebního dřeva. To se u těchto konstrukcí používá na hrázdění - tedy zejména na staticky nutné prvky. Výplň mezi dřevěnými trámy tvořil v závislosti na regionu nějaký levnější stavební materiál - cihly, kámen, slabší dřevěné trámky zpevněné hliněnou maltou nebo jen hliněná mazanina. Z konstrukčního hlediska jde o dost náročné stavby, které vyžadovaly zejména specifické tesařské dovednosti.


Hrázděné domy najdeme na cestách Evropou téměř všude, nejčastěji v Německu, ve Francii a ve Švýcarsku, ale i v Nizozemí, v Belgii, v Polsku a také v Čechách. Bohatou tradici mají i za kanálem La Manche - v Anglii. Tato technika stavění vznikla někdy začátkem 13. století a udržela se po dlouhá staletí. V různých oblastech se u hrázděných staveb objevují  různé charakteristické rysy. Někde se i dřevěné trámoví skrylo pod omítkou, ale většinou naopak byla využita jeho výrazná dekorativní funkce. Nosné trámoví ve fasádě bylo proto navíc ještě doplňováno dalšími zdobnými dřevěnými prvky a v řadě oblastí se postupně vyvinuly styly s charakteristickými rysy určenými např. umístěním trámů, osazením oken nebo i barevností.

Hrázděné Alsasko

Pokud bychom se vydali po stopách hrázděných domů na evropské pevnině, jejich největší koncentraci najdeme patrně v Alsasku, ve zdejších obcích a menších městech i v hlavním městě Štrasburku, kde tvoří kontrast k velkým historickým stavbám včetně nádherné gotické katedrály i k velkorysé moderní architektuře. Hrázděné domy nás pak zcela obklopí ve městě Kolmaru, které je jedním z center této francouzské oblasti.

Alsasko patří k nejmenším regionům v zemi, ale zároveň k regionům s nejvyšší hustotou osídlení. Leží u východní hranice Francie s Německem a německý vliv je tu znatelný nejen na architektuře, ale například i na jídelníčku. Pěstují se zde také velmi dobrá, byť poněkud světle vybarvená, suchá bílá vína. A právě Kolmar je pokládán za centrum zdejšího vinařství.

Kolmar má něco přes 60 tisíc obyvatel, ale na svou velikost nezvykle rozsáhlé zachovalé historické jádro s řadou pozoruhodných historických staveb a také se stovkami hrázděných měšťanských domů, někdy restaurovaných s přísnou přesností, jindy opravených s hravou odvahou, protože tady se snoubí francouzská lehkost s německou důkladností a obojí přispívá k pitoreskní i romantické tváři tohoto příjemného města.

Známý je Kolmar mj. tím, že se zde narodil a zemřel architekt a sochař Frédéric Auguste Bartholdi, autor slavné Sochy svobody, kterou Francouzi v roce 1886 poslali přes Atlantik Američanům jako symbol svého přátelství a podpory jejich boje za nezávislost.  Bartholdiho muzeum v Kolmaru tu není zdaleka jedinou nehrázděnou stavbou, ale hrázděné domy jsou výrazné a je jich tu tolik, že zdá se, zcela převažují.

Ujít tu můžete celé kilometry a hrázdění je po vaší levici i pravici, ztrácí se jen na rozích ulic před vámi, aby se znovu objevilo, až na roh dorazíte a pohled se pro vás znovu otevře.  Řada hrázděných domů lemuje také řeku Lauch a její kanály, které město protínají. Kochat se jimi můžeme  při procházce částí města nazývanou Malé Benátky.

Může to nakonec fungovat i tak, že  až se vrátíte z cest po Alsasku domů, na hradby panelákových sídlišť alespoň na chvíli pohlédnete téměř s úlevou. Už za pár dní se pak ale jistě zase rádi proberete obrázky, na kterých váš footoaparát zachytil v nesčetných variacích geometrickou krajku trámoví, díky němuž hrázděné domy působí tak půvabně, útulně a spolehlivě jako málokterá jiná stavba.