Vladimír Valenta z Cechu topenářů a instalatérů ČR uvedl, že u nás existuje řada dobrých producentů kondenzačních kotlů, které jsou srovnatelné s renomovanými zahraničními výrobky. Pokud si je zákazník pořídí, může ročně ušetřit patnáct až pětadvacet procent spotřeby plynu. V některých případech, pokud byla stará technika ve špatném stavu – měla špatnou účinnost - dokonce padesát procent. „Pravda je, že každý kondenzační kotel proti klasickému stojí o padesát až osmdesát procent více. Lidé by měli zdarma požadovat od projektanta ekonomický rozbor a znát návratnost nového zařízení. Dobrá návratnost investice je do pěti let, naopak špatná nad deset let,“ upřesnil Valenta.
Podle něho by člověk neměl kupovat pouze kotel. Je vhodné poradit se i s několika montážními firmami a po uvážení zvolit vhodné řešení. „Je třeba dát si pozor na nevhodné vazby mezi prodejcem a montážní firmou, které někdy mohou vyplývat z tučných provizí,“ upozornil projektant.

Zajímavé byly informace odborníků z montáže rozvodů měděného potrubí na pitnou vodu. Potrubí musí v ČR vyhovovat přísným požadavkům z hlediska hygieny. Materiál má mít přesné chemické složení, nesmí obsahovat především olovo. Firmy, které se zabývají těmito pracemi, by si měly nechat předložit atesty materiálů, zda vyhovují normám. „Mohlo by se totiž stát, že zákazníkovi instalují měděné potrubí vhodné pouze pro rozvod vody pro vytápění. V tomto případě by klient mohl požadovat zdarma výměnu drahého měděného rozvodu,“ konstatoval Valenta. Je třeba dát si také pozor na průměr použitého potrubí. V malých průměrech dosahuje pitná voda (i horká) velké rychlosti a spoje v ohybech snadno podléhají kavitaci.
Diskutovalo se i o izolování měděného potrubí při rozvodu topení. Například topenářská trubka o průměru 50 milimetrů musí být opatřena stejně silnou izolací. Malá potrubí pod průměr 15 milimetrů by se pak správně neměla izolovat. Obal v těchto případech totiž teplo naopak odvádí. Podle normy musí být však i tento rozvod izolován.