Přes zásadní vliv na utváření celého oboru i jeho vztahu k široké veřejnosti jsou architektonická média v tuzemsku stále jakousi raritou. Je radostným zážitkem, pokud tuzemský architektonický časopis vychází včas a dokonce v avizovaném rozsahu. Pokud se neblíží krachu vydáváním dvojčísel a publikací studentských projektů, jejichž zveřejnění nic nestojí. Protože všechno ostatní, od autorských práv k fotografiím přes odborné texty, které nikdo za jeden večer nenapíše, až po tisk, peníze stojí. O tom, jaké poměry na tuzemské mediální scéně panují, se mimo jiné hovořilo u druhého kulatého diskuzního stolu Ery 21 na téma „Architektura a média“, který otevřel diskuzi nad situací nejen v profesních médiích, ale nově i v ostatních komerčních a veřejných masových sdělovacích prostředcích. Architekti budou nepochybně chtít vždy do mediálního prostoru znovu a znovu vstupovat: ať už jako do lázně plné obrazů, anebo pro potěchu z vlastní prezentace. Aniž bychom přeceňovali úlohu architektonických časopisů, vnímejme je jako potřebnou součást oboru a zároveň jako součást širokého mediálního trhu, na kterém se snaží jejich vydavatelé uspět. A ne každému se to podaří. To, že čtete tento editorial, je radostným zážitkem: v Česku zatím vydávat architektonické časopisy jde.
Radek Váňa
Radek Váňa
