Čeští ministři se rozhodli věnovat polovinu těchto peněz do státní kasy, další část teplárnám a zpracovatelskému průmyslu a pouze asi jednu třetinu Státnímu fondu životního prostředí. Ani tyto peníze nemají domácnosti zcela jisté, nejvíce se ale diskutuje o tom, že půjdou na podporu energeticky úsporných staveb a renovací domů.
Vláda dnes na svém zasedání projednala návrh zákona o obchodování s emisními povolenkami a schválila verzi, na které se ministři dohodli včera večer. Rozhodla, že polovina z odhadovaných 80 či více miliard korun, které by měla prodejem povolenek mezi roky 2013 a 2020 získat, skončí ve státním rozpočtu, druhou polovinu pak rozdělila mezi resorty životního prostředí a průmyslu. Kam konkrétně ale peníze půjdou, však zatím není zcela zřejmé, zákon ve svém § 7 vyjmenovává celou řadu možností.
Ministr pro životní prostředí Tomáš Chalupa, který zákon předkládá, tedy zatím pro financování nového programu typu Zelená úsporám, o kterém již dříve mluvil v médiích, prosadil pouze menší část prostředků, a to méně než 30 miliard. Odhadovaná, efektivně využitelná absorbční kapacita je přitom podle odhadu Šance pro budovy asi 100 miliard do roku 2020.
Takto využité peníze pak mají řadu ekonomických přínosů. Podle analýzy, kterou vypracoval tým známého ekonoma a člena NERV Miroslava Zámečníka pro iniciativu Šance pro budovy, a kterou májí ministři životního prostředí, průmyslu i financí k dispozici, se státu nový program na podporu energeticky úsporných domů a renovací mnohonásobně vyplatí. Může výrazně oživit českou ekonomiku, pomoci lidem úsporněji bydlet a pozitivně ovlivnit zaměstnanost napříč regiony.
Petr Holub, koordinátor iniciativy Šance pro budovy, říká: „Nepovažuji za šťastné dnešní rozhodnutí vlády utopit polovinu výnosů z emisních povolenek ve státním rozpočtu a velkou část dát teplárnám, které již dostaly na rekonstrukce svých zastaralých a neefektivních zdrojů a rozvodů desítky miliard z derogovaných povolenek. Nicméně pokud bude alespoň třetina výnosů přiznaná resortu životního prostředí vložena do podpory úsporných budov a renovací, lze stále ještě předpokládanou absorpční kapacitu programu, která činí 10 až 12 miliard ročně, doplnit z Evropských fondů. Takto nastavený program pak může zaměstnat 20 až 30 tisíc lidí rovnoměrně napříč celou republikou.“
Zámečníkova analýza ukazuje výrazný prorůstový potenciál, který by dobře nastavený program měl pro českou ekonomiku. Když stát vynaloží 1 milión korun na energeticky úsporná opatření, lze očekávat kladný dopad na HDP ve výši 2,13 až 3,59 miliónu korun. A to díky vysokému multiplikačnímu faktoru stavebnictví budov a také tzv. finanční páce – tedy podílu soukromého kapitálu, který se nabalí na každou korunu státní investice.
Státu se navíc samotná investice téměř celá vrátí už během jednoho roku. Jeho příjmy z jednoho miliónu investovaného v dobře nastaveném programu činí 0,97 až 1,21 milionu korun na daních z příjmu stavebních firem a jejich pracovníků, ze sociálního a zdravotního pojištění zaměstnaných lidí a na nevyplacených sociálních dávkách, které by jinak bylo nutné vyplatit všem, kteří by bez tohoto programu neměli práci.
Pro zajímavost pak Petr Holub srovnává dopad tohoto programu na zaměstnanost a obchodní příležitosti pro české firmy s dostavbou Temelína. “Ačkoliv by dostavba Temelína českému stavebnictvi možná prospěla, jeho význam je ve srovnání s výstavbou a rekonstrukcemi budov velmi malý. Dostavba Temelína zaměstná v příštích, řekněme, 10 letech tak 10 tisíc lidí za vynaložených 300 miliard. Energeticky úsporné budovy oproti tomu za 3x méně peněz zaměstnají 3x více lidí, a to téměř výhradně v českých firmách napříč celou republikou.“
O definitivní podobně zákona rozhodnou až na podzim poslanci a senátoři. O tom, kam půjde třetina peněz získaná pro resort životního prostředí, pak rozhodne ministerstvo.
Více informací najdete na webových stránkách iniciativy Šance pro budovy
