Jako každé prázdniny jsme se synem vyrazili na ryby. Měl jsem dovolenou a konečně více času na syna a ryby. Letos měl svou první povolenku a jsem rád, že když už jezdíme spolu, chytá konečně „svoje“ ryby.
Sedíme na konci prázdnin u pískovny v Žalhosticích a čekáme na naše kapry. Už je skoro tma a žádný záběr nepřichází. Najednou Luky volá: „Tati, je tam!“ Když v přítmí vidím kluka, jak se pere s prutem, bavím se. Až do chvíle, kdy se sune k vodě. „Musím mu pomoc“, říkám si.
Po deseti minutách je venku kapr. A ne ledajaký. Má 67 cm a odhadem 7 kilo. „Tati, tati, kde máš foťák?“ Zatrnulo mi. Foťák je doma. Kapra chci jako vždy pustit, ale Luky je proti. Desetiletého kluka těžko připravíte o fotku s jeho životním úkolem. No tak se kapr jednou sveze domů. Luky září, balíme. Už se těší, jak se doma pochlubí mamince.
Po deseti minutách je venku kapr. A ne ledajaký. Má 67 cm a odhadem 7 kilo. „Tati, tati, kde máš foťák?“ Zatrnulo mi. Foťák je doma. Kapra chci jako vždy pustit, ale Luky je proti. Desetiletého kluka těžko připravíte o fotku s jeho životním úkolem. No tak se kapr jednou sveze domů. Luky září, balíme. Už se těší, jak se doma pochlubí mamince.
Zvoníme doma na zvonek. „Luky, zvedni ho vejš, ať ho vidí maminka jako první,“ pobízím syna. „Co to jeee?“, ozve se z domovního telefonu u branky. „Mám ho, mami, má sedm kilo,“ synek září, ostatně jako my všichni, protože jeho radost je k nezaplacení. A své první fotky s úlovkem si s Lukym hned prohlížíme na našem novém videotelefonu. A až přijede děda, bude to určitě první fotka, kterou uvidí. Nevěřil bych, jaká zábava může být s videotelefonem, když hned vidíte, kdo zvoní u vchodových dveří. U nás to byl kapr. :-)
Více informací zjistíte na www.domovnitelefonyabb.cz.