Patricijský dům v Jilské nebo také Michalské ulici počátkem 17. století vlastnil Jan Šťastný Goliáš. Po bitvě na Bílé hoře musel však pro víru uprchnout ze země, protože byl, k jeho štěstí už v nepřítomnosti, odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a veškerého majetku. Právě na něho s největší pravděpodobností upomínal obraz Goliáše, vyvedený v bohatě zdobené kartuši nad pozdně gotickým portálem domu do Michalské ulice. V další menší kartuši byl vyveden obraz Madony. Celek doplňoval ozdobným písmem provedený nápis – Železné dveře.
Obraz Goliáše, který nese na svých zádech železná vrata, prý ale ve skutečnosti představoval biblický výjev ze života legendárního siláka Samsona, kterému, když se vracel od nevěsty ve městě Gaza, přibouchli před nosem městskou bránu. Rozzuřený svalovec bránu vylomil a její veřeje odnesl na návrší tyčící se proti Hebronu. Humorný výklad ale říká, že se jedná o pražského měšťana, kterému nezdárný syn přilepil vyhrávající los lotynky na dveře. Muž si proto do domu U Železných dveří musel přijít pro výhru i s nimi.
Procházely tudy výjimečné osobnosti české kultury
Průchozí obytný dům s číslem popisným 436 má dvě průčelí. Jedno do ulice Michalské, druhé do Jilské. Průchod vede přes malebné, až možno říci romantické nepravidelné podlouhlé nádvoří, do něhož směřuje řada pavlačí, lodžií i vysoká věž domu, které má v úrovni třetího a čtvrtého patra dvě podlaží.
Koncem 18. století byla v tomto domě zásluhou milovníka umění hraběte Ludvíka Jana Hartiga (1736 – 1813) založena hudební společnost a severní křídlo tohoto rozlehlého komplexu dostalo novou tvář. Hartig propojil dvě patra v jedno, a tak vznikl sál se štuky, zlacením a jedinečnou malířskou výzdobou, v němž se pořádaly veřejné koncerty pražských i cizích umělců. Původní podobu sálu se už nepodařilo při současné rekonstrukci obnovit, podařilo se však objevit a zrestaurovat pilastry s dekorativními patkami a hlavicemi, stejně jako část dochovaných maleb.
V domě U Železných vrat bydlel v 19. století romantický malíř August Bedřich Piepenhagen. Své sídlo tady měla známá Fuchsova tiskárna, byly tu i redakce několika českých listů. Chodili sem redaktoři Hlasu, včetně Jana Nerudy, Barákovy Svobody a v 70. letech 19. století Dělnických listů. Zachoval se i ve vzpomínkách Ignáta Hermanna a samozřejmě Jana Nerudy. Ten v jednom ze svých fejetonů mluví o flašinetáři, který hrál od rána do večera na dvorku domu, takže dostával mince, aby alespoň na chvilku přestal.
Hermann zase vzpomíná na zdejší trafiku, kam chodil jako chlapec číst noviny vystavené za oknem, protože na to, aby si je koupil, neměl peníze. Na dvoře v těch časech kypěl život, byli tady obuvníci, hračkář, hokynář, obchodník s obrazy, sklad nábytku i restaurace. Postupem času tady však život vyhasínal a posledních sto padesát let už dům U Železných vrat spíš chátral. Dokonce se dá říct, že patřil k předním pražským barabiznám, jež měly k označení obytný dům hodně daleko.
Dům U Železných vrat prošel rozsáhlou rekonstrukcí, při níž došlo k mnoha jedinečným objevům a nálezům. K těm nejvýznamnějším jistě patří část nástěnné fresky ze 14. století, dřevěné, takzvané záklopové stropy s nádhernými ornamentálními výjevy, nástropní malby s figurálními výjevy.
Dřevěné stropy byly téměř tři staletí utajeny. Podle nařízení císařovny Marie Terezie musely být totiž všechny spalné konstrukce zakryty přinejmenším podhledem s omítkou. Takto zakonzervované, skryté oku kohokoliv, se zachovaly po staletí k obdivu současníků. Dnes nás přenášejí téměř do doby Rudolfa II.
Velkým objevem při současné rekonstrukci areálu na hotel je i torzo středověké dlažby v přízemní místnosti se středovým pilířem. Při citlivé obnově mimořádně vzácného vysokého gotického krovu z roku 1380 se podařilo odhalit i štítovou severní zeď. Restaurátory i památkáře překvapoval dům U Železných vrat na každém kroku a denně. Mnohdy museli zedníci a štukatéři čekat na památkáře, kteří – okouzleni jedinečností nově objevených částí domu – rozhodovali o tom, zda rekonstrukce může pokračovat a jak. Během stavby tu neustály pracovaly čtyři skupiny restaurátorů.
Obdivuhodné jsou i původní stylové parkety, historická zábradlí, krovové konstrukce i profilované dveře a okna i okénka různých velikostí a tvarů. Dům U Železných vrat na Starém Městě je jedním z nejcennějších objektů pražské měšťanské architektury.
Je to skutečně výjimečně netradiční hotelový komplex s pokoji různých velikostí a tvarů, které jsou zařízeny stylovým nábytkem a vybaveny moderními koupelnami. A všechno spolu dokonale ladí a je v souladu, ať už barevném nebo praktickém. Dokonalá řemeslná preciznost někdejších stavitelů domu se snoubí s dokonalostí současnosti.
To vše v souhře pohodlí a funkčnosti. Nic neschází, nic nepřebývá.
Nezbytnou součástí je i kavárna, a to v prostorách bývalé, dávno už k původních účelům nevyužívané kaple, a letní zahrádka ve dvoře. A také jsou tu obchůdky, skoro jako z časů Nerudových nebo Hermannových. Jen ten sortiment je docela jiný. Výlohy dvou z nich vedou do Jilské, tři obchody mají výlohy situované do Michalské ulice, ostatní prostory jsou přímo v průchozím dvoře.
Dům U Železných vrat je zrekonstruován tak, aby zapadal do staropražského prostředí, má jeho dokonalou atmosféru. Je to výjimečný historický objekt, pohádka v samém centru Prahy.
