Donald Judd, narozený v roce 1928 v Missouri / USA, se pokoušel prostřednictvím svých „specific objects“ — skříňových souborů z oceli, dřeva, hliníku a plexiskla — na kterých pracoval od roku 1968, překonat omezení malířského znázornění v ploše a trojdimenzionálními objekty nově interpretovat prostor i architekturu.
Ačkoliv jeho práce neberou ohled na běžná pravidla a konvence architektury, jsou architektuře zavázány. Judd, který se upsal duchu moderny, se ve svých návrzích snažil odhalit původní tvar, kostru předmětu. Důsledně se snažil o redukci tvaru a vytvářel přísně geometrické kusy nábytku, které kriticky zkoumají prostor a propůjčují mu nový řád.
Také speciální pracovní postupy jsou vlastní oběma: Hoffmann a Judd se ve svých návrzích snaží o volný duktus. Přísně geometrické tvary stejně jako vědomě redukované návrhy proto charakterizují grafické dílo obou umělců. Rovněž uplatnění barvy a čistota odstínů hrají důležitou roli v uměleckém procesu.
Na teoretické rovině lze proti sobě postavit dva programové texty návrhářů, které se vyznačují podivuhodnou shodou. Text Josefa Hoffmanna „Jednoduchý nábytek. Návrhy a doprovodná slova profesora Josefa Hoffmanna“ („Einfache Möbel. Entwürfe und begleitende Worte von Professor Josef Hoffmann“), který byl publikován v uměleckém časopise Das Interieur, 1901, tedy na začátku moderny, a text Donalda Judda „Je složité najít dobrou lampu“ („It’s hard to find a good lamp“) přibližně na konci moderny z roku 1993 shodně proklamují využívání materiálu a nalézání tvaru, zasvěcené jednoduchosti. Judd, který se po celý život odvolával na modernu, ve svém textu pokračuje v Hoffmannově duchovní práci.
Myšlenku komplexní umělecké tvorby, která vztahuje umění a architekturu na všechny oblasti života, lze jasně rozpoznat v dílech Judda i Hoffmanna. S muzeem MAK jsou oba umělci úzce spjati. Josef Hoffmann byl od roku 1899 učitelem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, která původně vznikla jako součást „c. k. Rakouského musea pro umění a průmysl“ („k. k. Österreichisches Museum für Kunst und Industrie“), zakladatelem uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte (1903–1932), jejichž archiv se dnes nachází v MAK, které tak uchovává nejrozsáhlejší sbírku nábytku, objektů a návrhů Josefa Hoffmanna na světě, a až do třicátých let dvacátého století byl činný jako kurátor v MAK. Paralelně s výstavami, které MAK od roku 1987 Josefu Hoffmannovi věnuje, byl na konci roku 2007 pro účely výzkumu zpřístupněn v digitální podobě archiv Wiener Werkstätte včetně kompletního souboru Hoffmannových kreseb uložených v MAK (přes 5600 listů, www.sammlungen.MAK.at).
V Rodném domě Josefa Hoffmanna v Brtnici provozuje od začátku roku 2006 Moravská galerie v Brně a MAK Vídeň jako společné pracoviště Muzeum Josefa Hoffmanna.
Již v roce 1992 zde připravilo muzeum MAK výstavu „Barokní Hoffmann“, která se zabývala hledáním kořenů tvorby tohoto architekta a návrháře. Po rekonstrukci domu navázal MAK na spolupráci výstavami „JOSEF HOFFMANN. Nekončící proces“ (2005), „JOSEF HOFFMANN — CARLO SCARPA. Sublimace v architektuře“ (2006) a „JOSEF HOFFMANN — ADOLF LOOS. Ornament a tradice“ (2007). Tematicky vycházejí z tvorby a okruhu Josefa Hoffmanna a osvětlují různé aspekty v životě a díle tohoto progresivního architekta.
Text tiskové zprávy vychází z tiskových informací MAK Vídeň.
V Rodném domě Josefa Hoffmanna v Brtnici provozuje od začátku roku 2006 Moravská galerie v Brně a MAK Vídeň jako společné pracoviště Muzeum Josefa Hoffmanna.
Již v roce 1992 zde připravilo muzeum MAK výstavu „Barokní Hoffmann“, která se zabývala hledáním kořenů tvorby tohoto architekta a návrháře. Po rekonstrukci domu navázal MAK na spolupráci výstavami „JOSEF HOFFMANN. Nekončící proces“ (2005), „JOSEF HOFFMANN — CARLO SCARPA. Sublimace v architektuře“ (2006) a „JOSEF HOFFMANN — ADOLF LOOS. Ornament a tradice“ (2007). Tematicky vycházejí z tvorby a okruhu Josefa Hoffmanna a osvětlují různé aspekty v životě a díle tohoto progresivního architekta.
Text tiskové zprávy vychází z tiskových informací MAK Vídeň.