Vzpomínám si, že tak jsem běh času vnímala v dětství já. Jen několik dní poté, co mi některá ze spolužaček, jejíž rodiče obhospodařovali zahrádku, nabídla třešně, dostali jsme ve škole vysvědčení a na dva měsíce jsme svému vzdělávacímu ústavu řekli radostné adieu. Protože jsem z Brna jezdívala k příbuzným na střední Moravu a ještě severněji pod Jeseníky, kde vzhledem ke klimatickým podmínkám byly třešně a po nich následující višně poněkud později, tak jsem toto ovoce, kterému souhrnně říkáme červené peckoviny, mlsala určitě ještě v srpnu. (To už asi jen zplanělé třešně ptačí, Cerasus avium.)
Podle odborníků má kulturní třešeň srdcovka plody srdčité s měkkou dužninou, známá kulturní chrupka má peckovici široce srdčitou s pevnou dužninou. Co se týká kulturních višní, rozlišují ovocnáři dvě hlavní skupiny: tmavě zbarvené s kyselou barvící šťávou jsou kyselky, jinak také vajksle, které již při prvním pohledu na strom poznáme podle převislých větví a tužších listů, světle červené višně s průsvitnou slupkou a nebarvící šťávou jsou amarelky. Ve srovnání s ostře kyselými kyselkami je jejich šťáva příjemně nakyslá.
Nejranější kultivary třešní kvetou v dubnu a dozrávají koncem května, pozdní zrají až v polovině července. Upřímný sadař vám však řekne, že pěstování třešní je rizikovější než pěstování višní, jejichž květy nepoškozují jarní mrazíky a plody ani při deštivém počasí nepukají.
Podle odborníků má kulturní třešeň srdcovka plody srdčité s měkkou dužninou, známá kulturní chrupka má peckovici široce srdčitou s pevnou dužninou. Co se týká kulturních višní, rozlišují ovocnáři dvě hlavní skupiny: tmavě zbarvené s kyselou barvící šťávou jsou kyselky, jinak také vajksle, které již při prvním pohledu na strom poznáme podle převislých větví a tužších listů, světle červené višně s průsvitnou slupkou a nebarvící šťávou jsou amarelky. Ve srovnání s ostře kyselými kyselkami je jejich šťáva příjemně nakyslá.
Nejranější kultivary třešní kvetou v dubnu a dozrávají koncem května, pozdní zrají až v polovině července. Upřímný sadař vám však řekne, že pěstování třešní je rizikovější než pěstování višní, jejichž květy nepoškozují jarní mrazíky a plody ani při deštivém počasí nepukají.
Rodové jméno třešní píšeme Cerasus, fonetická výslovnost je kerasus, a proto bývá spojováno se starověkým názvem města Kerasos, kde se kdysi třešňové sady vyskytovaly. Není však vyloučené, že naopak toto helénské město na břehu Černého moře vděčilo za své jméno chutným křupavým červeným plodům. V jihovýchodní oblasti evropského kontinentu bychom mohli hledat místo původu nám známých kulturních třešní. Ty ale své nejpříznivější prostředí a poté svou jedinečnou chuť získaly až ve střední Evropě. V našich zemích patřil ke známým propagátorům tohoto ovoce rod Pernštejnů a Jošt z Rožmberka.
Vzhledem ke krátké konzumní době se třešně nejvíce ze všeho ovoce spotřebovávají v čerstvém stavu. Oceňujeme na nich vzhled, barvu jejich šťávy a chuť, odborníci přidávají požadavek na odolnost k otlačování a pukání za dešťů. Podle barvy dělíme třešně na tmavé, pestré a žluté. Peckovice obsahují mnoho vody a menší množství vitaminů, cukrů, minerálních látek a barviv.
Také višňové peckovice obsahují především vodu, dále organické kyseliny, trochu vitaminu C a rovněž málo cukrů. Asi proto dáváme my spotřebitelé přednost višním jakkoli zpracovaným a tak je většina sklizně určena právě pro konzervárenské zpracování. Po višňovém džemu, sirupu nebo šťávě se olízne nejen dětský jazýček. Mnozí dospěláci rozhodně nepohrdnou proslavenou višňovkou či jiným alkoholickým nápojem, který by bez višní prostě nebyl.
Pokud nemáte nějaký vlastní recept, mohl by vám přijít vhod tento:
Višně v rumu
Opereme jeden až půldruhého kilogramu višní, které přemístíme do pětilitrové láhve, a zalijeme ½ litrem rumu. Asi čtrnáct dní necháme toto uzavřené v teple vyluhovat. Po čtrnácti dnech rozvaříme v malém množství vody asi 250 g cukru a smícháme ho s rumem, který jsme z višní slili. Tento roztok přelijeme zpět na ovoce, kterým jsme mezitím naplnili menší sklenice, a vše necháme ještě tři týdny odležet.
Také višňové peckovice obsahují především vodu, dále organické kyseliny, trochu vitaminu C a rovněž málo cukrů. Asi proto dáváme my spotřebitelé přednost višním jakkoli zpracovaným a tak je většina sklizně určena právě pro konzervárenské zpracování. Po višňovém džemu, sirupu nebo šťávě se olízne nejen dětský jazýček. Mnozí dospěláci rozhodně nepohrdnou proslavenou višňovkou či jiným alkoholickým nápojem, který by bez višní prostě nebyl.
Pokud nemáte nějaký vlastní recept, mohl by vám přijít vhod tento:
Višně v rumu
Opereme jeden až půldruhého kilogramu višní, které přemístíme do pětilitrové láhve, a zalijeme ½ litrem rumu. Asi čtrnáct dní necháme toto uzavřené v teple vyluhovat. Po čtrnácti dnech rozvaříme v malém množství vody asi 250 g cukru a smícháme ho s rumem, který jsme z višní slili. Tento roztok přelijeme zpět na ovoce, kterým jsme mezitím naplnili menší sklenice, a vše necháme ještě tři týdny odležet.
