V teple domova je možné začít s předpěstováním rajčat, paprik, vysít do substrátu určeného pro množení a výsevy můžeme také bazalku, majoránku a z letniček například hledíky, které jsou prý považovány za naši nejoblíbenější letničku. Pravda, můžeme si předpěstovat více druhů zeleniny, ale vyžaduje to nejen mnoho práce, ale i hodně místa na truhlíčky či jiné vhodné nádoby pro sadbu.
V bezmrazém únorovém dni můžeme na zahradě provést základní řez u jabloní a hrušní, konec měsíce je již příhodný pro zimní řez vinné révy.

Často ještě mnoho březnových dní patří zimě, a proto není zapotřebí s pracemi na zahradě zbytečně pospíchat. Mnohdy sníh ještě pokrývá záhony a půda bývá zamrzlá. Je dobré řídit se podle slunce a oschlých záhonů. Určitě je vhodné chránit před prudkým sluncem loni vysazené dvouletky, na nichž se chvojí ještě stále uplatní.


Jakmile sníh roztaje, je úklid tou první předjarní prací. Shrabeme staré listí, růžím a choulostivým trvalkám odstraníme jejich zimní kryt a zastřihneme odumřelé zaschlé části. Řezem je zapotřebí prosvětlit popínavé rostliny, okrasné dřeviny a polodřeviny, které kvetou na letorostech, jako je například ibišek, levandule, svatolina (Santolina) či komule. Přibližně 10 cm nad zemí seřízneme i okrasné trávy.

Růžím dostatečně odhrneme nakopčenou zeminu, zapravíme do půdy základní hnojení a provedeme řez. U záhonových růží na 3–6 oček, čajohybridy řežeme na 2–3 očka a stromkové stříháme jako záhonové a udržujeme vyvážený tvar. Keřové růže pro tvar zastřihneme asi o jednu třetinu, ale odstraníme nejstarší a nejsilnější větve. Pnoucím růžím pouze odstraníme poškozené výhony a těsně u země některou z nejstarších větví.


Když záhony oschnou, můžeme začít sít. Nejen letničky, jako měsíček, kosmeu, ostrožku, lichořeřišnici, slunečnici, hrachor, ale také zeleninu – mrkev, petržel či ředkvičku. Zasít můžeme také první výsevy špenátu (odrůdy Besta, Matador či Standard). Z přímého výsevu pěstujeme ty zeleniny, které nesnášejí přesazování, a zeleniny s krátkou vegetační dobou. Aby toho nebylo málo, vězte, že právě teď je čas sázet také cibuli sazečku a stroužky jarního česneku.

Bez ohledu na to zda máme či nemáme zahradu, zahrádku nebo záhon, jedno je jisté: všichni se těšíme na jaro a jeho první posly. Vzduch je cítit něčím, co ztěžka popisujeme, ale s určitostí víme, že je to jaro. Zpěv ptáků nám jeho brzký nástup ohlašuje a v našich zahrádkách na okenním parapetu se spolehlivě probouzejí pokojovky. Proto směle začněme s jejich vegetativním množením. Květiny pozorně zkontrolujeme, přesadíme do větších květináčů, těm, které nebylo zapotřebí přesadit, zvýšíme zálivku a pro povzbuzení dodáme první porci hnojiva.


V kontejneru s květinami mi v těchto dnech opět rozkvétá lopatkovec (Spathiphyllum), jedna z nenáročných pokojových rostlin, která kvete několikrát do roka a bílými květy připomíná kalu. Květ je nesen dlouhým stonkem vysoko nad velkými tmavozelenými listy s dlouhými řapíky. Rostlina snáší dobře stín, respektive polostín, proto je vhodná i do místností orientovaných na sever, při nedostatku světla však nekvete. Pro dobrý růst vyžaduje teplotu prostředí alespoň 15 °C a průběžně stále mírně vlhkou zeminu; spotřebu vody ve vegetačním období má lopatkovec značnou. Přihnojování od jara do podzimu tekutým hnojivem mu prospívá a rozdělením trsu při přesazování si můžeme lopatkovec snadno namnožit.