Představa, že zajdete do obchodu a odnesete si kosu jako celý hotový nástroj, s nímž můžete hned začít kosit, má daleko od pravdy. Jednotlivé díly se totiž prodávají zvlášť, a to z jednoduchého důvodu. Jedině tak si ji totiž každý poskládá podle vlastních potřeb.

Délka a typ kosiště (násady) se odvíjí od výšky a nároků sekáče, délka kosy (kovového ostří) zase od prostoru, který chcete vysekat. Na rozlehlé plochy se hodí delší kosa (75-90 cm), na trávník omezený překážkami zase malá kosa (40-60 cm). Pokud chcete mít pouze jeden nástroj pro všechny případy, zvolte 60cm až 70cm kosu.

Pak je potřeba kosu připevnit ke kosišti. U dřevěné násady pomocí objímky, u kovového kosiště postačí šroub dodávaný přímo s násadou. Pohlídejte si především, aby ostří kosy nesměřovalo ani do země ani moc od ní, totéž platí i pro špičku kosy. Když bude kosa na kosišti špatně nastavená, zbytečně se nadřete a kosení bude neefektivní.

S technikou sečení se to má jako s partnerem – každý si musí najít tu svoji. Několik obecně platných pravidel ale můžeme zmínit.

• Stůjte rozkročeně a nehrbte se. 
• Veďte kosu celým tělem zprava doleva a zpět, a to spíše patou kosy než špičkou. 
• Správná technika závisí také na dobrém seřízení kosy. 
• Jakmile je pro vás pohyb kosou pohodlný a skosená tráva si lehá, je vše, jak má být.

Kvalitní rakouské kosy dnes zakoupíte již naklepané a nabroušené. Při sečení se však ostří kosy tupí a ohýbá, tudíž je potřeba ho průběžně brouskem zase naostřovat. Jednou začas také kosa vyžaduje naklepání. K tomu se používají buď naklepávače nebo tzv. babky, které upevníte do špalku nebo ve svěráku. Kosu na babce či naklepávači kousek po kousku jemně naklepete kladívkem. Pracujte s citem, při větší razanci úderů může ostří popraskat.

Práci si usnadníte tím, když půjdete kosit po dešti nebo ráno, dokud je rosa. Mokrá tráva se totiž kosí lépe. Velmi zkušení sekáči už si při kosení dokáží i fyzicky odpočinout. K tomuto stavu se však člověk musí dopracovat. Že si ale při ručním kosení odpočine mysl, to platí pro všechny – začátečníky i pokročilé.

Že je sečení kosou ekologičtější a ekonomičtější než sekačkou, o tom není pochyb. Prospěšnost přírodě podpořte i vhodným postupem sečení. Trávník či louka (a zvláště kvetoucí byliny v nich) jsou životním prostorem mnoha bezobratlých živočichů. Pokud jim ho během sezony pravidelně bereme a nenecháme jim jediné stéblo, z trávníku se stane mrtvé místo.

Zabránit tomu můžete jednoduše. Stačí při každém sečení nechat vždy jinou část nepokosenou. Motýlům, hmyzu a dalším živočichům zůstane domov a váš trávník nebo louka tak bude živým, bohatým prostorem. Zatímco naši předkové to dávno znali, my se to po letech módního sestřihování anglických trávníků znovu učíme.


To se týká ostatně celé práce s kosou. Po 2500 let to byl nejčastější způsob kosení trávy a obilí. Teď se po pár desítkách roků používání elektrických a motorových sekaček řada lidí ke kosám znovu vrací. Není divu. Koneckonců, co je příjemnější – rytmické svištění kosy, nebo urputné vrčení motorového stroje?