Prvním krokem, jak si vytvořit něco na 3D tiskárně, je mít digitální předlohu, tzv. 3D model, podle kterého tiskárna vyrobí fyzický model. Nejznámější tiskárny fungují na technologii FDM, jejíž princip je pochopitelný i pro laika. Představte si plastovou strunu namotanou na cívce – tedy něco jako nit na špulce, kterou si přebírá tisková hlava, ta plast nataví a postupně ho nanáší na desku. Jednotlivé vrstvy materiálu se spékají nebo vytvrzují UV zářením, případně reakcí plastu s lepidlem. Současně se vznikajícím objektem se tisknou i takzvané „podpory“, které pro tvarově složitější objekty fungují právě jako podpora, ty se poté ručně odstraňují anebo se vyplavují ve speciální lázni. 

 

Technologie FDM je ta nejjednodušší metoda 3D tisku, která oslovuje především školy a jednotlivce, kteří mají 3D tisk a nové technologie jako své hobby. Je to celkem levná a efektivní metoda, na druhou stranu kvalita výtisku a jeho detailnost je nízká. Navíc materiál používaný u tohoto typu tiskáren nemá dlouhou životnost. Profesionální 3D tisk se ale přesunul od FDM tiskáren dále, k průmyslovým 3D tiskárnám, jejichž princip 3D tisku je odlišný.

Odborníci z firmy 3Dees, kteří znají průmyslový 3D tisk do detailu, zavádí a přináší osvětu 3D technologií v České republice. Orientují se ale na jiné 3D tiskárny než na ty, o kterých byla řeč výše. Průmyslové 3D tiskárny vynikají kvalitou vytištěných dílů srovnatelnou s konvenčními technologiemi, rychlostí tisku a jeho opakovatelností, tedy při tisku tisíců kusů musí být všechny stejné. Tyto tiskárny pro zhmotnění vašeho 3D modelu používají několik metod. Nejvíce využívané jsou Powder Bed Fusion, stereolitografie (SLA), Binder Jeeting, FDM, SLS a další. Tyto technologie se liší principem jakým je nanášen a následně spojován stavební materiál. Průmyslové 3D tiskárny tisknou z různých plastů, kovů nebo třeba z písku. Každá tiskárna pracuje s jedním nebo několika materiály daného typu. Tedy 3D tiskárna na plast nedokáže tisknout kov apod. Tyto tiskárny se velice často využívají v automobilovém a leteckém průmyslu nebo v medicíně. 

 

V loňském roce se začalo o 3D tiskárnách mluvit více. A to v souvislosti s covidovou epidemií, kdy 3D tiskárny dokázaly vytisknout respirátory, které chránily zdravotníky po celém světě. Začalo být jasné, že při krizi jakou byla tato, se nelze spolehnout na ochromené dodavatelské řetězce, protože lidská výrobní síla byla stižena tímto virem. Z této situace vyplynulo, že nenadálé výpadky v sériové výrobě lze nahradit průmyslovou 3D tiskárnou a díky tomu je proces digitalizace výroby i v českých firmách na vzestupu. 

Součástky vyrobené 3D tiskárnami mají jedinečné a jinak nevyrobitelné vlastnosti - 3D tisk modelu nezná hranice proveditelnosti. Právě proto využívají 3D tisk návrháři, protože omezení výroby téměř neexistují. 3D tiskárnou mohou být vyrobené šperky, domácí potřeby, nábytek nebo i domy a sochy, poslední dobou se mluví i o 3D tisknutém jídle… Když se podíváme na funkční a potřebné produkty vyrobené 3D tiskárnou, pak to jsou například anatomicky tvarované designové protézy a také stomatologie je obecně jedním z lékařských oborů, který se velmi rychle digitalizuje.