Ze sluneční energie můžeme my, pozemšťané, získat všechny druhy energie, tedy i teplo a elektrickou energii. S tepelnou energií ze slunečního záření hospodaří už po staletí např. zahradníci využíváním skleníků. První sluneční kolektory, které sluneční svit na teplo mění tzv. absorpcí, se ale začaly objevovat až po světové ropné krizi v roce 1973, podobně jako tepelná čerpadla.
Získanou tepelnou energii odebírá ze slunečního svitu médium, jímž je dnes nejčastěji nemrznoucí kapalina proudící trubkami absorbéru. Ten je zasazen do kovového nebo plastového pláště s tepelnou izolací. Často jej také navíc chrání bezpečnostní sklo.
Solární systém je obvykle řízen regulátorem, který spíná čerpadlovou jednotku podle teplotního rozdílu mezi slunečními kolektory a zásobníkem teplé vody. Dohřev teplé vody se v případě potřeby nejčastěji provádí buď elektrickou topnou jednotkou, nebo elektrickou topnou jednotkou kombinovanou s výměníkem tepla z kotle.
Bezesporu zajímavou informací je, že čtyřčlenná domácnost v ČR může pokrýt i více než polovinu své roční spotřeby teplé vody pomocí čtyř až šesti m² plochy solárních kolektorů. Výrobci také udávají, že za dva roky ušetří solární kolektory, jejichž životnost je v současné době už několik desítek let, v průměru více energie, než byla použita na jejich výrobu.
Ploché solární kolektory se montují na sedlové i pultové střechy a výrobci věnují pozornost také konstrukčním hlediskům, tak, aby jejich instalace byla snadná. Protože kolektory ovlivňují i architektonickou podobu domu, nezanedbávají ani estetická hlediska.