„Táta by byl určitě šťastný. Vlastní divadlo bylo jeho celoživotním snem. Bohužel mu to lidé, kteří tvořili dobu, v níž žil, neumožnili. Začátkem 90. let pak už byl nemocný a divadlo mu přestávalo vonět. Dost často si s ním v duchu povídám.“
Vysílá Studio Jezerka
Dům číslo 1451/36 byl původně postaven ve stylu klasicismu jako hospodářská usedlost. Počátkem 20. století byl přestavěn na výletní restauraci, v jejíž blízkosti časem vyrostly venkovní terasy, altánek a kuželna. O nedělích sem proudily rodiny s dětmi, které si hrály v parku, zatímco rodiče si mohli zatančit a poklábosit nad šálkem kávy či půllitrem piva.
V roce 1924 byl uvnitř objektu otevřen divadelní sál. V padesátých letech proběhla v duchu doby kompletní úprava objektu na kulturní dům.
„Výletní restauraci si jako kluk pamatuju. Občas jsme kolem chodívali na procházku. V divadelním sále jsem dokonce na začátku 60. let hrál ve školním představení skřítka. Táta mi přinesl z fundusu obrovský fousy, na který jsem si šlapal. Tehdy jsem poprvé uslyšel z hlediště smích a uvědomil si, jak je to úžasná droga.“
První, kdo z rodiny Hrušínských získal divadelní koncesi, byl v roce 1883 Ondřej Červíček (Jan Hrušínský ji obdržel v roce 2002). Červíčkova společnost pořádala, jak už to u kočovných spolků bývalo zvykem, nejrůznější klasická i humorná představení a brzy se stala široko daleko známou. „Táta začínal s divadlem u svého dědečka. Narodil se doslova za jevištěm v Nové Včelnici, kde byli tehdy na štaci. Před sedmi lety jsem se byl podívat na dům, kde hráli (stavení, v němž se narodil, už ale neexistuje), a narazil jsem tam dokonce na pamětnici, která vyprávěla, že otcův tatínek se tehdy radostí tak opil, až ho museli odvézt na trakaři.“
Janův dědeček po válce o divadelní koncesi přišel. „Nakonec byl rád, že zůstal jako malý živnostník aspoň na svobodě.“ Společnost se rozprchla. Někteří herci našli místa v oblastních divadlech, jiní profese nechali. „Moje babička hrála ještě chvíli v Tyláčku (dnešní Fidlovačka), pak s divadlem přestala úplně. Josef Kemr působil po rozpadu společnosti na Kladně. K dědečkovi ho za války přivedl táta, čímž ho zachránil před totálním nasazením. Ze stejného důvodu režíroval otec v roce 1944 rodokaps PANCHO SE ŽENÍ. Měl jediný účel: uchránit herce od pracovního nasazení v Říši. Šlo o to udělat film s velkým obsazením, což zaštítil Miloš Havel.“
V roce 1968 prostory domu 1451/ 36 bezplatně (tak to tehdy chodilo) převzala Československá televize v rámci připravovaného experimentálního přechodu na barevnou televizi. Od roku 1975 odtud mohli diváci sledovat pořad Vysílá studio Jezerka. V osmdesátých letech se do studia nastěhovali televizní publicisté.
V listopadu 1989 prošlo Jezerkou na šedesát televizních štábů z celého světa. Z šotů pak byl sestříhán hodinový dokument pod názvem JAK NÁS VIDĚL SVĚT, který zhlédli diváci při příležitosti prvního výročí sametové revoluce. V dokumentu se například objevil poprvé před kamerou Jiří Dienstbier.
Studio zůstalo v provozu i později. V roce 1992 zde začala pracovat tvůrčí skupina Karla Hynie, která odtud vysílala každou středu pořad POLITIKA PRO KAŽDÉHO ANEB HOROSKOP. V historicky posledním dílu byl zařazen i střihový film o dvacetiletém působení televize v domě Na Jezerce.
V polovině osmdesátých let zavedli televizní pracovníci na Jezerce zajímavý zvyk. V místnosti, kde sídlila produkce, se účastníci natáčení podepisovali na stěny. Tento zvyk zachovala i skupina Karla Hynie. Vedle sebe tak bylo možné paradoxně vidět autogramy bývalých komunistických bossů vedle disidentů, jež vynesla doba na jejich posty. Poslední zápis je z 30. června 1994, kdy televize Jezerku definitivně opustila.
Návrat k rodinné tradici aneb Hrušínský principálem
Prázdný dům začal chátrat. Naštěstí to radnice Prahy 4 neponechala dlouho bez povšimnutí a rozhodla se rekonstruovat ho do původní klasicistní podoby na kulturně-společenské centrum. Projekt za téměř sedmdesát milionů korun se stal největší rekonstrukcí toho druhu v historii čtvrtého pražského obvodu. „Objekt si to zaslouží, protože je umístěn na krásném místě a funguje tam jistý genius loci, který na člověka působí neobyčejně pozitivně.“
Pak bylo vypsáno výběrové řízení na pronájem areálu. „Přihlásili jsme se do něj až jako jedni z posledních (asi deseti) uchazečů. Nedělal jsem si velké naděje na úspěch.“ Divadelní společnost Jana Hrušínského nakonec prostory získala (mimochodem Jan Hrušínský s manželkou Miluší Šplechtovou to teď mají do práce pár minut pěšky).
(Převzato z časopisu Xantypa 12/04)
V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- proč odešel Jan Hrušínský ze stálého angažmá
- jaké inscenace můžete na Jezerce vidět
- o představení Jaroslava Duška, koncertu Jiřího Schmitzera a dalších
