Pokud vlastníte byt ve vlastnictví (záměrně vynecháváme slovo "osobní" jako neplatný pozůstatek socialistického práva), znamená to, že je dům v katastru nemovitostí právně rozdělen na jednotky – byty - a ke každému z bytů patří určitý podíl na společných částech domu a zpravidla také podíl na pozemku pod domem.
Vlastníte-li "družstevní byt", nejste "vlastníkem bytové jednotky", ve skutečnosti vlastníte členský podíl na družstvu, které je vlastníkem domu, ten nejčastěji není právně rozdělen na jednotky – byty. Vy pak máte na základě vlastnictví svého podílu na družstvu právo na nájem vašeho bytu. Dodejme, že je tento popis velice zjednodušený, ale poslouží nám při objasnění jednoho důležitého praktického rozdílu mezi družstevním bytem a bytem ve vlastnictví, s nímž se můžete setkat při potřebě zajištění hypotéky.
Kdy lze bytem "ručit" a kdy ne
Z uvedeného vyplývá, proč lze byt ve vlastnictví použít jako zajištění hypotéky (jak se lidově říká "lze jím ručit") a družstevní často ne.
Tím, že je byt ve vlastnictví v katastru evidován jako samostatná nemovitost, lze na něj „pověsit“ zástavní právo související s hypotékou nebo úvěrem od stavební spořitelny, aniž by se to jakkoli týkalo ostatních bytů nebo podílů na společných částech domu patřících k bytům ostatních majitelů.
U domů ve vlastnictví družstev, které jsou rozděleny v katastru na jednotky, by bylo možné postupovat stejně. Družstvo, jakožto majitel konkrétního bytu, by mohlo tento konkrétní byt samostatně zastavit ve prospěch kupujícího, který by si bral hypotéku na koupi družstevního podílu.
Jak jsme ale uvedli, domy vlastněné zcela družstvy, obvykle na jednotky rozdělené nejsou. A v tom je potíž. Družstvo by muselo hypotéku kupujícího podílu – kupujícího bytu, zajistit celým domem, který je v katastru evidován jako jeden “monolitický“ celek. A to neudělá.
Pro informaci ještě dodejme, že práva a povinnosti vztahující se k družstevnímu vlastnictví upravují občanský a obchodní zákoník, u vlastnictví bytů je to vedle občanského zákoníku především samostatný Zákon o vlastnictví bytu, který věnuje pozornost i převodům jednotek bytových družstev.
Vlastníte-li "družstevní byt", nejste "vlastníkem bytové jednotky", ve skutečnosti vlastníte členský podíl na družstvu, které je vlastníkem domu, ten nejčastěji není právně rozdělen na jednotky – byty. Vy pak máte na základě vlastnictví svého podílu na družstvu právo na nájem vašeho bytu. Dodejme, že je tento popis velice zjednodušený, ale poslouží nám při objasnění jednoho důležitého praktického rozdílu mezi družstevním bytem a bytem ve vlastnictví, s nímž se můžete setkat při potřebě zajištění hypotéky.
Kdy lze bytem "ručit" a kdy ne
Z uvedeného vyplývá, proč lze byt ve vlastnictví použít jako zajištění hypotéky (jak se lidově říká "lze jím ručit") a družstevní často ne.
Tím, že je byt ve vlastnictví v katastru evidován jako samostatná nemovitost, lze na něj „pověsit“ zástavní právo související s hypotékou nebo úvěrem od stavební spořitelny, aniž by se to jakkoli týkalo ostatních bytů nebo podílů na společných částech domu patřících k bytům ostatních majitelů.
U domů ve vlastnictví družstev, které jsou rozděleny v katastru na jednotky, by bylo možné postupovat stejně. Družstvo, jakožto majitel konkrétního bytu, by mohlo tento konkrétní byt samostatně zastavit ve prospěch kupujícího, který by si bral hypotéku na koupi družstevního podílu.
Jak jsme ale uvedli, domy vlastněné zcela družstvy, obvykle na jednotky rozdělené nejsou. A v tom je potíž. Družstvo by muselo hypotéku kupujícího podílu – kupujícího bytu, zajistit celým domem, který je v katastru evidován jako jeden “monolitický“ celek. A to neudělá.
Pro informaci ještě dodejme, že práva a povinnosti vztahující se k družstevnímu vlastnictví upravují občanský a obchodní zákoník, u vlastnictví bytů je to vedle občanského zákoníku především samostatný Zákon o vlastnictví bytu, který věnuje pozornost i převodům jednotek bytových družstev.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Callido.