Teplo od nohou a bez víření prachu
Tepelný komfort, který podlahové vytápění přináší, doplňují i další benefity. Zaměřme se na vliv cirkulace vzduchu po místnosti. Při vytápění radiátorovými tělesy stoupá teplý vzduch (24 °C ve výšce radiátoru) velmi rychle vzhůru ke stropu (25 °C), kde se ochlazuje a klesá (23 °C) k podlaze (21 °C přibližná teplota vzduchu u podlahy). Toto proudění má za následek víření prachu a efekt „studených nohou“, způsobený nedostatečným prokrvením chodidel člověka. Vytápění podlahovým topením přináší přirozenější a pro fyziologické potřeby člověka optimální rozložení teplot.
Dřevěná krytina Kährs, kolekce Linnea Lodge, dekor Dub Breeze, prodává KPP |
Díky velikosti topné plochy u podlahového topení je k prohřátí vzduchu v místnosti zapotřebí nižší teploty, než je tomu u radiátorů. Při nižší teplotě pak nedochází k nepříjemnému víření prachu. Podlahový topný systém je tak bezesporu vhodný pro alergiky. Technické předpisy omezují maximální teploty dosahované podlahovým topením. Oproti radiátorům jsou tyto teploty výrazně nižší. Díky celoplošnému umístění však místnosti vyhřejí dostatečně. V užitných místnostech jsou obvykle podlahy zahřáty na teplotu přibližně 25 °C (uprostřed místnosti je teplota sálajícího vzduchu kolem 23 °C a u stropu pak kolem 21 °C). Stručně ještě doplňme efekt estetický – nerušený vzhled místnosti, úsporu místa i nároky na údržbu. Životnost podlahových topných systémů bývá 30 – 50 let v závislosti na použité technologii.
Vícevrstvé dřevěné krytiny s nejlepšími předpoklady
Obecně můžeme říci, že na podlahové topení lze pokládat všechny krytiny, kde to dovoluje výrobce. Dle slov Milana Mrkáčka z firmy Kratochvíl parket profi, s.r.o., dovozce a prodejce podlahových krytin, je pouze minimální množství krytin, které na podlahové topení nelze umístit vůbec, u některých dalších existují určitá omezení. Základním předpokladem je co nejnižší tepelný odpor. Všeobecně se za horní rámec vhodnosti krytiny na podlahové topení považuje hodnota tepelného odporu ve výši R = 0,16 m2*K/W. Ideální jsou hodnoty nižší.
Tepelný odpor: Odpor materiálu proti prostupu tepla. Čím vyšší, tím teplo hůře proniká materiálem.
Dřevěná krytina Kährs, kolekce Spirit Unity, dekor Dub Arctic, prodává KPP |
Kährs, kolekce Linnea Living, dekor Dub Coffee FSC, prodává KPP |
Mezi určité nevýhody pokládky plovoucím způsobem může patřit riziko kročejového hluku, které se však snadno eliminuje použitím vhodné protihlukové podložky, v doplnění o parotěsnou fólii. Je třeba důsledně zachovat potřebné dilatační mezery, neboť dřevo je přírodní materiál, který stále „pracuje“. Pro někoho nevýhodou, pro jiného výhodou mohou být zvuky, které se při užívání krytiny na topném systému mohou objevit, na mysli máme jemné praskání či skřípání. Při správně dodržené technologii pokládky a optimálních klimatických podmínkách však k těmto zvukům nemusí docházet vůbec.
Dřevěná krytina Kährs, kolekce Spirit Unity, dekor Ořech Orchard, prodává KPP |
Mohlo by se zdát, že podlahové topení je výsledkem moderní doby, avšak opak je pravdou. Princip podlahového topení byl znám již před 2000 lety. Zakládali si na něm zejména staří Římané, kteří ho uplatňovali v lázeňství. Tehdejší topení samozřejmě nebylo založené na elektřině ani ohřevu vody, avšak na přívodu teplého kouře z ohniště, který byl pouštěn do prázdného prostoru pod podlahou. Později byl systém vylepšen a teplý vzduch byl pod podlahou veden kanály.
Na našem území lze zmínit středověké stavby. Jedni z prvních šlechticů, kteří tento systém začali využívat ve svých hradech, byli Lichtenburkové (15. století). Ti výše popsané podlahové vytápění využili při rekonstrukci hradu Vranov. S vývojem systému na principu užití páry přichází v 18. století Francie. Teprve počátkem 20. století dochází k rozšíření podlahového topení založeného nikoli na horkém vzduchu, nýbrž na teplé vodě. Plného uplatnění se však systém dočkává až od konce 20. století.