Podle odborníků má kulturní třešeň srdcovka plody srdčité s měkkou dužninou, známá kulturní chrupka má peckovici široce srdčitou s pevnou dužninou. Co se týká kulturních višní, rozlišují ovocnáři dvě hlavní skupiny: tmavě zbarvené s kyselou barvící šťávou jsou kyselky, jinak také vajksle, které již při prvním pohledu na strom poznáme podle převislých větví a tužších listů, světle červené višně s průsvitnou slupkou a nebarvící šťávou jsou amarelky. Ve srovnání s ostře kyselými kyselkami je jejich šťáva příjemně nakyslá.
Nejranější kultivary třešní kvetou v dubnu a dozrávají koncem května, pozdní zrají až v polovině července. Upřímný sadař vám však řekne, že pěstování třešní je rizikovější než pěstování višní, jejichž květy nepoškozují jarní mrazíky a plody ani při deštivém počasí nepukají.
Také višňové peckovice obsahují především vodu, dále organické kyseliny, trochu vitaminu C a rovněž málo cukrů. Asi proto dáváme my spotřebitelé přednost višním jakkoli zpracovaným a tak je většina sklizně určena právě pro konzervárenské zpracování. Po višňovém džemu, sirupu nebo šťávě se olízne nejen dětský jazýček. Mnozí dospěláci rozhodně nepohrdnou proslavenou višňovkou či jiným alkoholickým nápojem, který by bez višní prostě nebyl.
Pokud nemáte nějaký vlastní recept, mohl by vám přijít vhod tento:
Višně v rumu
Opereme jeden až půldruhého kilogramu višní, které přemístíme do pětilitrové láhve, a zalijeme ½ litrem rumu. Asi čtrnáct dní necháme toto uzavřené v teple vyluhovat. Po čtrnácti dnech rozvaříme v malém množství vody asi 250 g cukru a smícháme ho s rumem, který jsme z višní slili. Tento roztok přelijeme zpět na ovoce, kterým jsme mezitím naplnili menší sklenice, a vše necháme ještě tři týdny odležet.