blog

Až do čtvrtka nespíme a CADíme, děkujeme

"Pracovní nasazení před odevzdávačkou" (foto: Václav Pavlík)

Dnes bych vám chtěla přiblížit krizovou dobu při studiu architektury, kterou většina z nás prolézá doslova po čtyřech. Nastává v lednu či v květnu, první týdny ve zkouškovém období před odevzdáním ateliérů. Jelikož většinu času věnujeme v semestru ostatním předmětům, na ateliér si necháváme dobu „až bude volno". Je to asi nejnaivnější věta, se kterou jsem se během studia setkala, přesto s ní velmi často šermujeme a snad jí ještě pořád trochu věříme.

Když už architekt nemůže, dá si prostě "dvacet"

„Nejhorší jsou ty vyschlý oči, můžu si je vyndat a používat je jako gumu."
Velikost časové absence je individuální. Někteří spolužáci si dokážou čas zorganizovat tak, aby vše do „odevzdávačky" stihli, ba co víc, ještě zvládají práci (bezmezně je obdivuju a klaním se). Já jsem bohužel „poctivka" a nikdy si nedokážu říct ano, takhle to stačí. Vždy posouvám, oddaluji a zdokonaluji dílo až do nejzazšího termínu. Kdybych měla odevzdat dřív, budu mít pocit, že to mohlo být o zbylý čas lepší. Architekti dokážou i několik dní nespat. Sama jsem to už několikrát absolvovala a když nepočítám pocit infarktu při každém svítání nebo fakt, že vás vytočí sebemenší maličkost, jako když se vám sekne AutoCAD, a jak řekla spolužačka: „Nejhorší jsou ty vyschlý oči, můžu si je vyndat a používat je jako gumu," dá se i několikadenní bdění v případě nutnosti zvládnout. Studenti architektury však mají i další výjimečné schopnosti. Umí si dokonale a srdceryvně stěžovat. V tom je nepředčí kdejaký zkušený hypochondr.

Nejnenáviděnější tabulka, znamená často několik ztracených hodin práce

Architekt nikdy nespí
Zvláštním úkazem mezi architekty je však také chronická prokrastinace. V době největší časové tísně jsou místo totálního soustředění na rýsování schopni vymýšlet nejrůznější vtípky, básničky a další věci související s momentálním „utrpením". A to všechno nejlépe v noci, když lidé, architekturou nepostižení, spí. Ideálním důvodem srdceryvného „fejsbukového" statusu je, když se vám „hryzne" kreslicí program a vám nezbývá nic jiného, než program restartovat a přijít tak o pár posledních hodin práce.

Zelené puntíky online architektů znamenají blížící se čas odevzdání. Vzniká jakási neoficiální soutěž v počtu probdělých nocí a hodin. I já patřím k hlavním iniciátorům nočních aktivit během rýsování. Ono to vlastně psychicky strašně pomáhá. Vzájemně si postěžovat, zanadávat, ujistit se, že druhý je na tom snad ještě hůř a hurá zase do práce.

Prokrastinace (foto: Barbora Landová)

Když zbývají poslední minuty
Častokrát se bohužel stane, že i když vy po několika probdělých nocích zvládáte, váš počítač si musí dát pauzu. Začíná boj s minutami, když se vám sekne render v 90% po 20 hodinách renderování. Photoshop hlásí chybu při generování PDF. Přemazali jste si jeden výkres druhým a hledáte v zálohách. Rozbije se vám fleshka a udělat zálohu vás jaksi nenapadlo... Najednou zhasne monitor a počítač nejde zapnout... Vybavuje se mi spousta dalších hororových scén, většinou však i přes pár slz či nadávek, že by se za ně nemusel stydět kdejaký dlaždič, dotáhnete projekt do cíle. Většinou tak tak. Pár minut před „dedlajnem". A hurá plachtu vytisknout (začíná nervózní přešlapování a odpočítávání minut během tisku). Obrovský balvan mi každý rok spadne ze srdce, když plachtu pověším, poodstoupím a zadívám se na ni. Ano, tohle je moje práce. Je to prostě skvělý pocit, který snad vyrovná všechen probdělý čas a nervozitu. Pak konečně začne vytoužené zkouškové... Prostě chodit na zkoušky a sbírat známky do indexů... Jako každý normální student.

Jeden z architektonických "vtípků", kolující internetem

A pozitivně nakonec

I přes všechny školní muka a nepříznivé vyhlídky do budoucna (na poli architektury a stavitelství je dnes velký nedostatek pracovních míst) jsem velmi ráda za obor, který jsem si zvolila. V jednom si totiž můžu být jistá. Bude se vždy jednat o tvůrčí, variabilní práci, která mě bude naplňovat. A jak řekl můj známý při sklence dobrého vína: „Architekti, vy to máte dobrý. Po vás toho na světě zbude. Ale takoví doktoři, ti to mají blbý. Všechna práce jim stejně nakonec umře... "

01.03.2013 | Soňa Formanová

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

Soňa Formanová

Bez ranní kávy Soňa prostě nefunguje. Fronta na „smrťáka" v bufetu je první každodenní povinností ve škole. Pak teprve přijdou na řadu dispozice, detaily, konstrukce či statika...

<< Středoškolské stáže na vysoké škole Studium architektury aneb šestiletý blázinec >>

Související témata

BYDLENÍ.CZ doporučuje

Architektonická kancelář Křivka s.r.o.

Architektonická kancelář Křivka nabízí kompletní služby v oblasti architektonických a projekčních prací. Kancelář byla založena v roce 1990 Ing. arch. Lubomírem Křivkou.
AGC Flat Glass Czech a.s., člen AGC Group

Objevte širokou nabídku dekorativních skel pro moderní interiér. Společnost AGC Flat Glass Czech je největší výrobce plochého skla a jeho aplikací ve střední a východní Evropě - vyrábí funkční skla pro architekturu a skla pro interiér.

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Soňa Formanová

Soňa Formanová

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ