Systém větrání posuvnými stěnami.
Zasklená veranda i moderní zimní zahrada jsou založeny na stejném principu: sluneční paprsky pronikají sklem, zahřívají stěny, podlahu a předměty a následně i vzduch uvnitř zahrady. Kromě toho nastává tzv. skleníkový efekt: část tepelného záření již nedokáže proniknout sklem zase ven, odrazí se zpět do interiéru a teplota vzduchu se ještě zvýší. Zimní zahradu ale nesmíme zaměňovat se skleníkem. Zatímco skleník je určen především pro pěstování rostlin, zimní zahrada má hlavně funkci obytnou a estetickou. Dobře postavená a správně využívaná zimní zahrada dovoluje rozšířit obytný prostor a současně utužit naše spojení s přírodou. Zda v ní budeme moci pobývat celý rok, záleží na typu a konstrukci. Nevytápění "studené" zimní zahrady slouží v zimním období pouze k pasivnímu temperování domu a k přezimování některých okrasných rostlin. Celoročně obytné "teplé" zahrady mají zabudován aktivní otopný systém, který i v zimě pomáhá udržovat pokojovou teplotu.
Zimní zahrada v projektu
Ze stavebně-technického hlediska je zimní zahrada klasifikována jako samonosná konstrukce, která je ve spodní části obvykle ukotvena do betonového základu nebo zděné podezdívky, v horní části na přilehlou zeď. Díky tvarové variabilitě působí jako výrazný architektonický prvek. Kvalitní koncept stavby s optimálním vyřešením detailů a návazností zpravidla vznikne jen tehdy, když bude se zimní zahradou počítáno již v projektu domu. Pozdější přístavba se obvykle hůře integruje do hmoty domu a přináší komplikace technického rázu, především s napojením izolací.
Souběžné projektování ale neznamená to, že musíme zimní zahradu také souběžně stavět. A je dokonce lepší ji postavit až s určitým časovým odstupem po dokončení domu, zejména jde-li o zděnou stavbu. Každá novostavba se totiž musí nejdříve zbavit přebytečné "zabudované" vlhkosti - ta se negativně projevuje především uvnitř kompletně proskleného prostoru zimní zahrady.
Zimní zahrada zakrývá celou stěnu domu i s terasou. Střecha má plechovou krytinu a podhled z plastu.
Hlavními kritérii pro umístění zimní zahrady je orientace ke slunci a návaznost na interiér domu.
Nejsme-li omezeni vnějšími vlivy, například blízkostí komunikace, plotu, sousedního domu a podobně, je nejvhodnější orientovat zimní zahradu na jih. V našem zeměpisném pásmu právě tato poloha poskytuje největší akumulaci sluneční energie. Při jižní orientaci je nutné mít účinné zastínění alespoň pro střešní skla, aby v létě nedocházelo k přehřívání prostoru a ostré sluneční paprsky nepoškodily rostliny. Další podmínkou je systém větrání. Postavíme-li zimní zahradu na východní straně, užijeme v ní příjemná rána, ale zato později odpoledne, zvláště na jaře a na podzim, tam bude poměrně chladno a také intenzita světla bude nízká. O něco výhodnější je umístění zahrady na západ - odpolední slunce ji vyhřeje a příjemná teplota se udrží i večer. V horkých letních dnech se ale přilehlý dům zahřeje až příliš a je nutné zastínění.
Zimní zahradu můžeme umístit i na severní stranu. Relativní výhodou je chladnější mikroklima i bez nákladného zastínění a rozptýlené světlo, což je dobré zejména pro toho, kdo chce zahradu využít jako pracovnu nebo ateliér. Severní zimní zahrada je vhodná i jako klimatická nárazová zóna chránící vstupní prostor domu.
Dřevěná konstrukce je příjemná k obývání, ale náročná na údržbu. Není vhodná pro zahrady skleníkového typu s množstvím rostlin.
Velikost a tvar zahrady
Abychom mohli zimní zahradu využívat podle svých představ, je důležité správně zvolit rozměry, tvar a vnitřní uspořádání. Pokud chceme zahradu využívat jen jako jídelnu, je nejmenší plocha, kam umístíme stůl a čtyři židle, asi pět metrů čtverečních, tedy například 2 x 2,5 metru. Bude-li zimní zahrada využívána jako sezónní obytná místnost a pro přezimování rostlin, neměla by její plocha být menší než 15 m2 s hloubku prostoru alespoň 2,5 m. Kdo si postaví zimní zahradu jako pouhé zimoviště pro nádobové rostliny, nejspíš bude za čas litovat, že plochu nerozšířil i pro obytné účely. Ideální velikost obytné zimní zahrady je 25 - 30 m2. Teprve pak se stane dalším centrem, kde se celá rodina ráda schází pohromadě. Obecně lze doporučit plochu vždy o něco větší - náklady na stavbu se zvednou jen málo a užitný efekt se podstatně zvýší.
Na vzhled, ale především na funkci zimní zahrady má podstatný vliv sklon stěn a střechy. Pro optimální příjem sluneční energie má být skleněná plocha nastavena pokud možno kolmo k zimním slunečním paprskům. Ty v našich zeměpisných šířkách dopadají na zemský povrch pod úhlem asi 20°, zatímco letní paprsky pod úhlem asi 60° (úhel se samozřejmě mění každým dnem a každou hodinu). Pro zimní "přitápění" sluncem je proto optimální sklon skleněné stěny asi 80° - paprsky volně procházejí a zahrada přijímá dostatek tepla. V létě se část paprsků odrazí a interiér se tolik nezahřívá. Prosklená střešní plocha má mít sklon nejméně 10°, aby se zabránilo shromažd'ování dešťové vody a znečištění střechy. Odvodnění prostřednictvím okapních žlabů a svodů nejlépe funguje při sklonu 20° a více. Zimní zahrada orientovaná k jihu nemá být příliš hluboká, aby slunce v zimě mohlo proniknout až do obytných místností, ale zato široká a vysoká - nejlépe přes dvě podlaží. Při takových proporcích se v létě zahřívá jen malé množství vzduchu a správně řízeným systémem provětrávání navíc dochází ke komínovému efektu, takže zahrada se tolik nepřehřívá.
Pokračování příště...
Převzato z HOME 8/2005
