Také takto pěstovaná zelenina, která má též dekorativní vlastnosti, může skončit na kuchyňském stole. To například platí o kompaktních, rychle rostoucích druzích, jako jsou ředkvičky a saláty.
Na zahradě můžeme společně se zeleninou pěstovat třeba bylinky. Některé plodiny vyséváme jen jedenkrát ročně, jiné, jako třeba salát a ředkvičky, vyséváme opakovaně, abychom měli během roku plynulý přísun.
Ředkvička
Rajská jablka
V kuchyni patří rajčata k oblíbené zelenině, kterou můžeme konzumovat syrovou, tepelně upravenou nebo zpracovanou na kečup, protlak, džus, anebo sterilovanou či sušenou. Nutričně je plod rajčete velmi hodnotný. Obsahuje řadu vitaminů a minerálních látek, organické kyseliny, vlákninu, cenný obsah karotenoidních barviv – lykopenu, jehož protirakovinný účinek byl prokázán.
Základy dnešní slávy a popularity rajských jablek se nacházejí v Jižní Americe v oblasti Peru a Ekvádoru, kde je položila liánovitá rostlina s drobnými plody. Odtamtud se rozšířily do okolních zemí a díky mořeplavcům se na začátku 16. století rajčata dostala také na evropskou pevninu, kde se nejdříve uchytila v Itálii, Francii a Španělsku.
V tropech jsou rajská jablka krátkověké trvalky, v mírném klimatu jsou to jen jednoleté rostliny. Proto v našich zeměpisných šířkách tato „jablka z ráje“ brzy zjara vyséváme do sadbovačů nebo truhlíků a po šesti až osmi týdnech je podle vývoje počasí vysazujeme ven za předpokladu, že noční teplota neklesne pod 7 °C. I proto je zapotřebí, abychom předtím sazenice postupně otužovali. Nejlépe rostou při teplotách 21–24 °C. Nedaří se jim, když teplota klesne pod 16 stupňů, nebo stoupne nad 27 °C. Ke svému růstu potřebují úrodnou půdu s reakcí pH 5,5–7. Nesmíme zapomenout také na dostatek světla, prostoru a větrání, které sazenice potřebují, jestliže mají prosperovat.
Nejčastěji se pěstují tyčkové kultivary, tj. tyčková rajčata, která vyvazujeme k opoře a odstraňujeme všechny postranní výhony, jež dosáhnou délky 2,5cm, a keříčkové kultivary, tj. typy, které jsou poléhavé.
Na zahradě můžeme společně se zeleninou pěstovat třeba bylinky. Některé plodiny vyséváme jen jedenkrát ročně, jiné, jako třeba salát a ředkvičky, vyséváme opakovaně, abychom měli během roku plynulý přísun.
Ředkvička(Raphanus sativus) je především chladnomilná plodina s krátkou vegetační dobou; sklízet se dá již za tři až čtyři týdny po výsevu. Aby nevykvetla, musí se pěstovat v krátkých jarních a podzimních dnech, to je od poloviny března do konce května a od srpna do září. Ředkvičky preferují lehké úrodné půdy, do kterých se běžně vysévají asi 1 cm hluboko do řádků vzdálených 15 cm. Sazenice je zapotřebí vyjednotit, aby nebyly na sebe nahuštěné. Rostliny by nikdy neměly přeschnout. Čím více jsou ředkvičky zalévány, tím jsou šťavnatější. Čím rychleji rostou, tím jsou kvalitnější. Jejich bulvy mají různou barvu i velikost. Oblíbené jsou kulaté červenobílé, existují však i ředkvičky tvaru válcovitého i kuželovitého barvy bílé, červené či fialové. Kromě vody obsahují bulvy ředkviček síru, železo, hořčík, vápník, vitamin C a B.
Rajská jablka(Lycopersicon esculentum) jsou symbolem vrcholícího léta a asi nejoblíbenější zeleninou u dětí i dospělých. Pro řadu předností, které mají, jsou také oblíbená mezi zahrádkáři, balkonové odrůdy dokonce i mezi estéty, kteří upřednostňují květiny, avšak pohled na barevnou kuličku, jež je navíc k jídlu, jim vyloudí úsměv na tváři a sliny na jazyku.
V kuchyni patří rajčata k oblíbené zelenině, kterou můžeme konzumovat syrovou, tepelně upravenou nebo zpracovanou na kečup, protlak, džus, anebo sterilovanou či sušenou. Nutričně je plod rajčete velmi hodnotný. Obsahuje řadu vitaminů a minerálních látek, organické kyseliny, vlákninu, cenný obsah karotenoidních barviv – lykopenu, jehož protirakovinný účinek byl prokázán.
Základy dnešní slávy a popularity rajských jablek se nacházejí v Jižní Americe v oblasti Peru a Ekvádoru, kde je položila liánovitá rostlina s drobnými plody. Odtamtud se rozšířily do okolních zemí a díky mořeplavcům se na začátku 16. století rajčata dostala také na evropskou pevninu, kde se nejdříve uchytila v Itálii, Francii a Španělsku.V tropech jsou rajská jablka krátkověké trvalky, v mírném klimatu jsou to jen jednoleté rostliny. Proto v našich zeměpisných šířkách tato „jablka z ráje“ brzy zjara vyséváme do sadbovačů nebo truhlíků a po šesti až osmi týdnech je podle vývoje počasí vysazujeme ven za předpokladu, že noční teplota neklesne pod 7 °C. I proto je zapotřebí, abychom předtím sazenice postupně otužovali. Nejlépe rostou při teplotách 21–24 °C. Nedaří se jim, když teplota klesne pod 16 stupňů, nebo stoupne nad 27 °C. Ke svému růstu potřebují úrodnou půdu s reakcí pH 5,5–7. Nesmíme zapomenout také na dostatek světla, prostoru a větrání, které sazenice potřebují, jestliže mají prosperovat.
Nejčastěji se pěstují tyčkové kultivary, tj. tyčková rajčata, která vyvazujeme k opoře a odstraňujeme všechny postranní výhony, jež dosáhnou délky 2,5cm, a keříčkové kultivary, tj. typy, které jsou poléhavé.
Zdravá jsou syrová a ještě zdravější tepelně upravenáPodle odborníků existuje mnoho tisíc fytosloučenin (fyton – rostlina), které hrají v těle člověka mnoho důležitých antioxidativních rolí, jako je např. prevence tvorby krevních sraženin nebo zpomalení šíření rakovinných buněk. Jsou dvě hlavní kategorie fytosloučenin účinkujících jako antioxidanty; jednou z nich jsou karotenoidy, jejichž zdrojem jsou červené nebo oranžové druhy ovoce a zeleniny, tedy rajčata, pomeranče, růžové grapefruity, mrkev, špenát či mangold. V některých těchto druzích vaření navíc zvyšuje hladinu důležitých složek. Tak šťáva z rajčat obsahuje pětkrát až šestkrát více antioxidantu lykopenu než syrová rajčata, a proto např. v boji s onemocněním, jako je rakovina prostaty, je mnohem účinnější. Z toho všeho vyplývá, že velká konzumace rajčat a výrobků z nich, které obsahují karotenoid lykopen, není nikdy dost velká a že jablka z ráje, jak napovídá jejich pojmenování, jsou vskutku požehnáním.
Pokud jste dostali chuť si z rajčat něco dobrého uvařit, podívejte se do Bydlínkovy kuchařky například na tyto recepty:
